socha sv. Mikuláše Tolentinského

Pod dolní kartuší je v nápisové pásce text, upomínající na zakladatele sochy: POSVIT AVGVSTINVS SCH. PRIOR GEVICENSIS. Na soklu stojí na nízkém plintu osazena socha světce v řádovém hábitu, s mnoha vertikálními sklady drapérie a velkými rukávy. Přes ramena má přehozenu pláštěnku s kapucí a uprostřed hrudi osazenu pozlacenou osmicípou hvězdu. Postava je zobrazena v mírném kontrapostu a z drapérie jí hladce vystupuje pravé koleno. V levé ruce drží pozlacenou lilii a v pravé misku s pečenými koroptvemi. U levé nohy světce sedí andílek, hlavu má otočenou vzhůru a pozvedává košík..

Výtvarně hodnotná barokní plastika je dokladem úrovně moravského sochařství v dané době a také dokladem zbožnosti a životního prostředí předchozích generací. Tvoří pohledovou dominantu náměstí. Socha je zapsána do státního seznamu kulturních památek od roku 1964..

Mimořádnou lásku projevoval zejména k chudým a nemocným, pro které používal i daru zázraků. Zázračná uzdravení na jeho přímluvu s jeho smrtí neskončila. Pochází ze Sant Angelo v Pontanu v Itálii. Jeho rodiče, kteří byli dlouho bezdětní, si ho před rokem 1245 šli vyprosit k hrobu sv. Mikuláše z Bari a s vděčnosti mu dali po něm jméno. Od útlého dětství mu vyprávěli nejen o jeho patronu, ale i příběhy jiných vzorů křesťanského života. Sedmiletý Mikuláš je s nadšením sdílel a rozhodl se, že i on se třikrát do týdne bude postit o chlebu a vodě. Porozumění nacházel spíše u dospělých než u svých vrstevníků. K jeho oblíbené činnosti patřilo rozdávání radosti za pomoci almužen. S chudými se ochotně dělil o jídlo. Byl vnímavý a snaživý i ve škole a biskup mu nabídl místo kanovníka. Přijal je jako možnost více podporovat chudé. Toužil však po větší dokonalosti. Mikuláš pocítil volání do přísného řádu bosých poustevníků v Tolentině a záhy vstoupil k těmto augustiniánům. V noviciátu vynikal horlivostí a údajně již v 18 letech byl proto připuštěn k slavnostním slibům. Přes svou horlivost byl mimořádně poslušný a pokorný. Pokud mu bylo umožněno, žil nejtvrdší askezí, svým utrpením chtěl dosahovat milosti i pro druhé. Masitý pokrm požíval jen z poslušnosti v době nemoci a hned prosil, aby té výsady byl příště ušetřen. Jeho strýc byl převorem kláštera ve Fermě a snažil se synovce přemluvit k přechodu do vlastní komunity, s odůvodněním, že by se měl lépe. Na jeho odmítání masa poukazuje mezi atributy koroptev, kterou na míse podle legendy oživil. Pro myslivce je symbolem jeho lásky ke všemu živému. Kněžské svěcení přijal roku 1269 v Macerata a do Tolentina se vrátil jako lidový kazatel. Opravdovost v jeho životě přitahovala mnoho posluchačů. Pověst svatosti podpořilo i jeho charisma zázraků. Duše naplňoval pokojem a mnohým nemocným tělům navrátil zdraví. Sám také prošel vyprahlostí a pokušením malomyslnosti, při němž prosil o Boží pomoc. Od dětství ctil Matku Boží, která byla jeho útočištěm a pomocnicí v trpělivosti. Podle legendy se k ní jednou za silné zimnice a psychického sužování obrátil o pomoc a přijal od ní chléb, který na její pokyn pojedl a náhle byl zdráv. S tím o jeho svátku souvisí i augustiniánské žehnání chlebů pro nemocné. Při poslední nemoci, která trvala půl roku, Mikuláš za noci slýchal andělské zpěvy. Proto bývá zobrazován s anděly. Zemřel asi v 60 letech. Nad Mikulášovým hrobem, u něhož se děly zázraky, byla v Tolentinu vystavěna bazilika. Od jeho smrti do r. 1325 bylo potvrzeno přes 300 zázraků. Již 12 let po jeho smrti, v přípravném informativním procesu pro svatořečení, bylo vyslechnuto 371 svědectví lidí, kteří žili v jeho blízkosti. Svatořečený byl roku 1446 papežem Evženem IV. Z roku 1708 pochází Mikulášova socha od Jeronýma Kohla, kterou pro Karlův most v Praze zadal klášter sv. Tomáše. Její součástí je i andělíček s košíkem zmíněných chlebů. Lilie v jeho ruce připomíná jeho čistotu a hvězda dávaná na jeho hábit bývá vysvětlována jako symbol jeho zářících ctností. Mikulášovy ostatky byly při vykopávkách roku 1926 odkryty a umístěny ve slavnostním přiodění do skleněné schránky v kryptě jeho baziliky. Svatý Mikuláš Tolentinský je Patron chudých, Bavorska a Itálie, zejména Tolentina, Benátek, Janova a Říma, v Belgii Antverp, ve Španělsku Cordóby. V Peru Limy. Je vzýván za trpící v očistci. Atributy jsou anděl, augustiánský hábit, hvězda, kniha, kříž a almužna..