pomník Josefa II.

V německojazyčných oblastech monarchie byl vnímán jako "selský císař" vzhledem ke zrušení nevolnictví, a podporovatel německých zájmů proti dalším národnostem. Proto jeho pomníky zdobily téměř každé město českého a moravského pohraničí. Slévárny je vyráběly podle jednotné předlohy, v několika velikostech. Ne zcela oprávněná pověst germanizátora monarchie způsobila, že se po vzniku Československa Josefovy pomníky staly trnem v oku českého vojska, obsazujícího separatistickou "Provincii Deutschböhmen". Byly většinou demontovány, občas i rozbity. Zachovalo se jen několik málo soch (např. v Kunraticích u Cvikova). Pokud se jednalo o levnější litinové, měly naději vskrytu přestát nepříznivou dobu. Bronzové exempláře nepřečkaly sbírku barevných kovů za II. světové války. Josef II. měl k Uničovu konkrétní vztah: ve dnech 31. 8. – 7. 9. 1770 zde vedl jednání s pruským králem Friedrichem II. zaměřená proti Rusku. Chtěl "železnému Fritzovi" předvést schopnosti své armády, což překazila náhlá povodeň na Oskavě..