kostel sv. Mikuláše

Kostel sv. Mikuláše

Kostel sv. Mikuláše je z velké části zachován ve své středověké podobě. Prví etapou jeho výstavby byla chrámová loď a presbytář v poslední třetině 13. století. Koncem 14. století a ve století patnáctém byly přistavěny jižní kaple a sakristie. Na přelomu 18. a 19. století prodělal kostel razantnější úpravy změnou tvaru částí oken, stropu lodi a vestavbou kruchty. Odborníci ovšem předpokládají, že zachování hodnotných vrstev omítky s malbami je velice pravděpodobné. Zejména pak v presbytáři, jižní kapli, ale i v případě lodi. Restaurátorský průzkum interiéru však dosud nebyl realizován.

Barokní figurální malby v kostele dokládají prameny: " Uvnitř byl kostel veskrz obnoven v l. 1728 a 1729. Zdi byly nově nahozeny, kůr, strop i lavice vše nově hotoveno a vymalováno takto: V presbyteriu vymalováno fresco 4 andělé kořící se Nejsvětějšímu. V lodi kostela patron sv. Mikuláš žehnající ve své slávě farnosti šumvaldské modlící se " Otče náš" a růženec. Kol jeho hlavy zázraky, které učinil. V horním kůru sv. Mikuláš katechizující mládež. V dolním kůru při vchodu do kostela sv. Mikuláš modlící se za časného jitra u dveří chrámových ještě uzamčených. V předu na kůru andílci hrající na všeliké hudební nástroje. V gotické kapli vymalovány na stropě zázraky sv. Augustina Paduánského. Proti křtitelnici ve dvou polích moravští apoštolové Cyril a Metoděj, nahoře nejsv. Trojce ozařující křtitelnici. V sakristii vymalováno fresco Umývání nohou apoštolům..."

K západnímu průčelí kostela je přistavěná vysoká hranolová věž s přístavkem schodiště, vedoucího do prvního patra na severu. Kostel má sedlovou střechu, na východě zvalbenou, sakristie a kaple mají poloviční valbové střechy. Věž završuje zděná atika, za níž je skryta soustava dvou pultových střech se středovým žlabím.