klášter minoritů s kostelem Povýšení sv. Kříže

Barokní přestavbou prošel v 18.století. Pro svou polohu těsně u hradeb byl často ohrožován. Na vlastní žádost minoritů, jimž kostel patřil, byl v 19. století zrušen. V padesátých letech 20. století kostel velmi zchátral. Sloužil různým organizacím a byl vněm i sklad zeleniny. Později, v šedesátých a sedmdesátých letech, byl kostel renovován. Interiér budovy byl opraven a vybaven varhanami. Pro své mimořádné akustické kvality slouží od roku 1983 veřejnosti jako koncertní síň.

Poprvé se jím zabýval až roku 1677 Tomáš Pešina z Čechorodu, podle nějž byl založen manželkou Jindřicha ze Sovince jako klášter klarisek, tedy ženské odnože minoritského řádu. Odkud tuto informaci čerpal nevíme, proto lze za nejstarší zprávu pramenů o klášteru považovat až listinu z ledna 1382, podle níž věnoval Pavel ze Sovince zdejším řeholníkům roční plat 52 grošů určený na pravidelné sobotní mše za spásu jeho duše. Více světla vnesl do poznání dějin kláštera až archeologický výzkum. Pod východní částí kostelního chóru byla objevena zemnice zrušená právě v souvislosti se stavbou kostela a to nejdříve někdy v první polovině 14. století. Další datovací pomůckou je rozbor zbytků kružeb v oknech chóru, které odpovídají stavbám v zniklým v letech 1330 – 40. Domněnku o původním osazení kláštera klariskami může potvrzovat mohutný základ příčné zdi přetínající přibližně v polovině délky chrámovou loď – takto řešené bývaly empory, které dovolovaly řeholnicím účastnit se bohoslužeb odděleně od ostatních a dodržet tak přísná pravidla klausury. Se značnou dávkou pravděpodobnosti tak lze říci, že konvent byl skutečně založen někdy v 30. letech 14. století. Prvním závažným ohrožením jeho existence byly husitské války. Během nich byli řeholníci rozehnáni, samotný areál konventu však pravděpodobně přečkal bez závažnějších škod, nevyskytuje se ani v seznamu husity pobořených klášterů. Roku 1455 byla zřejmě zdejšími mnichy dokončena tzv. Uničovská bible, další zpráva je z r. 1472, kdy byl v klášterním kostele pochován uničovský měšťan Martin. Osudovým se staly konventu dva mohutné požáry Uničova v letech 1531, kdy vyhořela velká část města, a 1595, kdy je výslovně zmíněno i vyhoření klášterního kostela sv. Kříže. Ze zničeného kláštera mniši odešli a k pokusu o jeho obnovu došlo až v letech 1616-18, již po roce však údajně řeholníci z města opět odešli. K obnově a výrazné přestavbě kláštera došlo až v rámci výrazného rozmachu stavební činnosti v moravských minoritských klášterech po roce 1700. V roce 1730 byla zahájena stavba kaple P. Marie Pomocné, o šest let později byla na nově přidělené parcele směrem k hradbám rozšířena konventní budova, dvě nová třípodlažní křídla s celami pro 20 řeholníků byla dokončena roku 1749. Barokizace chrámu sv. Kříže byla ukončena jeho slavnostním vysvěcením 20. září 1767. To však byla labutí píseň kláštera, setrvalé hospodářské problémy a stále rostoucí zadlužení přiměly roku 1777 moravské zemské gubernium ke snížení počtu řeholníků z 25 na 12. Roku 1812 již zde byli pouze dva řeholníci a jejich přeložením do Brna o tři roky později uničovský konvent zanikl. Konventní budovy byly v průběhu 19. a 20. století využívány vojenským i civilním školstvím. Od 60. let 20. století byl kostel sv. Kříže nevhodně využíván jako skladiště. Až v letech 1979-83 jej velkorysá obnova upravila v reprezentativní koncertní síň.