
Uničov je jedním z nejstarších měst u nás s právně kodifikovaným statutem. Dokládá to listina Přemysla Otakara I., kterou potvrzuje, že roku 1213 věnoval jeho bratr, markrabě moravský Vladislav Jindřich osadníkům pozemky k založení nového města u starší osady.
Původní zástavba města sestávala s výjimkou farního kostela zřejmě z dřevěných, částečně zapuštěných objektů. Kamenné domy začaly kolem náměstí a hlavních ulic vyrůstat ve 14. a 15. století. Několikrát město poškodily požáry a dobývání (zejména za třicetileté války), koncem 18. století se do značné míry sjednotil vzhled měšťanských domů: na náměstí a v hlavních ulicích se jednalo většinou o jedno- či dvoupatrové objekty na úzkých středověkých parcelách, jejichž průčelí vrcholila atikami, kryjícími valbové střechy s hřebenem kolmým k uliční frontě. Zadní štíty domů byly převážně bedněné. Ve vedlejších ulicích zůstala řada domů jen přízemních.
Od 2. poloviny 19. století byla řada původních domů nahrazena stavbami o větší šířce parcel, s fasádami z období historických slohů či secese. Nejvýraznější je v tomto směru novogotický dům ve středu jižní fronty náměstí.
Ničivý dopad mělo na architekturu měšťanských domů v Uničově období po roce 1950: většina fasád byla těžce poničena při opravách, původní materiály nahradil břizolit, v mnoha domech byla osazena typisovaná okna. I přes vyhlášení městské památkové zóny tento vývoj pokračuje i po roce 1990 za použití nejnovějších výkřiků stavební techniky. O to cennější jsou domy se zachovanými exteriéry ať již opravené (zejména na jižní straně náměstí), nebo momentálně zanedbané (např. dům na nároží ulic Dr. Beneše a Solní).