© Luděk Vláčil 08/2019
Sebranice (dříve také Cebranice, německy Sebranitz) jsou prvně vzpomínány v souvislosti s událostí kladenou k roku 1043, kdy je jistý Eppo daroval břevnovskému klášteru. I když je tato listina falzem z 1. poloviny 13. století, velmi pravděpodobně jsou v ní uvedené údaje pravdivé.
Obec Sebranice ležící při severním okraji Jihomoravského kraje východně od Boskovic má nyní přes 620 obyvatel. Západovýchodním směrem jí prochází silnice I/19 krátce před svým vyústěním do silnice I/43 spojující Svitavy s Blanskem a Brnem. Nejbližší železniční zastávka Svitávka na trati 260 (Česká Třebová-Brno) je vzdálena 3 km a do Sebranic od ní vede žlutá turistická značka. Obcí protéká potok Sebránek. Dominantou Sebranic je kostel Nanebevzetí Panny Marie. Neméně zajímavou památkou je bývalá formanská hospoda Zlatá studna a někdejší rychta s tzv. žudrem stojící v centru při hlavní silnici.
Bývalá usedlost s rychtou v Sebranicích patří k ojediněle zachovalým dokladům nejstarší lidové architektury. Dům č. ...p. 36 stojí na místě, které podle archeologického průzkumu z roku 2013 bylo osídleno již v 1. polovině 13. století a prostorová dispozice usedlosti se udržela od 15. století dodnes jen s malými změnami. V 18. století byl v Sebranicích rychtářem a kronikářem Ondřej Kanýz. Právě on měl koupit v roce 1717 starší stavení, na jehož místě postavil nový roubený dům. Právě on je rovněž považován za zakladatele tzv. žudru, což je přístavek vyčnívající do ulice a stojící na šesti dřevěných pilířích. Sloužil jako sýpka a pod ním stával pranýř. Je to prvek, který je příbuzný se žudry na Vyškovsku a na celé Hané; ojedinělost této významné památky zvyšuje její hodnotu. Pochází z roku 1733, podle jiných pramenů z roku 1738. Dispozice původní usedlosti je tříboká s obytným domem (komora, síň, světnice), na který kolmo navazují chlévy, na ně pak na severní straně velká kůlna. Za kůlnou je malá ovocná zahrada, oddělená od obecní cesty potokem. Ve 30. letech 20. století došlo k radikální přestavbě domu. Původní roubenou síň a komoru tehdy nahradila zděná novostavba, před kterou zůstal zachován původní roubený žudr. Stavení patřilo rodině Kanýzů až do roku 2012, kdy jej prodali současnému majiteli, uměleckému kováři. Ten rychtu užívá k bydlení a také zde provozuje kovářskou dílnu..
|
Přihlášení |
