klášter milosrdných bratří s kostelem sv. Václava

Jeho vnitřek je bohatě vyzdoben. Zakladatelem kláštera byl někdejší majitel letovického panství, nejvyšší dvorský kancléř Jindřich Kajetán Blümegen. Pod celou podlahou kostela byla vybudována klášterní krypta, ve které se nalézají ostatky členů řádu Milosrdných bratří a hraběcího rodu Kálnoky. Klášterní nemocnice se svými 120 lůžky poskytuje léčebnou péči starším a dlouhodobě nemocným pacientům..

Stavba byla zahájena klášterním chrámem v dubnu 1751, o dva roky později byl chrám již zastřešen a přešlo se ke stavbě konventu a špitálu. Roku 1755 byla dokončena věž kostela a roku 1757 klenba chrámové lodi. Definitivně byl kostel dokončen až roku 1773 a vysvěcen o rok později. V kryptě pod kostelem dokončené roku 1777 jako první spočinul Jindřich Kajetán Blümegen s rodinou a později i další letovišti páni z rodu Kalnoky z Köröspataku stejně jako zemřelí členové konventního společenství. Již roku 1756 bratři provizorně přesídlili do nedokončeného konventu. Stavba byla zřejmě financovaná pouze z nevysokých úroků nadace však pokračovala velmi pomalu, ke zdržení přispěla i sedmiletá válka. Projekt byl dokončen roku 1784 krátkým vstupním křídlem. Od roku 1800 stáli v čele kláštera místo dosavadních vikářů převorové. Roku 1809 zde byly ošetřovány stovky vojáků rakouské i francouzské armády zraněných v bitvě u Aspern. Přestože zdejší převor (1841-44) Pascal baron z Hochbergu odkázal konventu značnou částku ze svého dědictví, nedostačovaly prostředky k pokrytí jeho provozu a konvent musel být podporován z řádové pokladny. Během první světové války byl v klášteře umístěn vojenský lazaret, od roku 1927 sem byli umisťováni chovanci zemského chorobince v Brně. V té době byly již nedostačující špitální budovy ve dvou etapách rozšířeny, jak dokládá i letopočet 1932 ve štítu. Po roce 1945 byl areál kláštera zestátněn, po roce 1989 byl milosrdným bratřím navrácen, dnes je v něm umístěn noviciát řádu s léčebnou se 120 lůžky pro starší a dlouhodobě nemocné pacienty.