© Luděk Vláčil, 04/2015
Zbrašovské aragonitové jeskyně dostaly název podle vesnice Zbrašov, která je dnes částí obce Teplice nad Bečvou. Nacházejí se nedaleko města Hranice na katastru obce Teplice nad Bečvou. Nejlépe se k nim dostanete od vlakového nádraží, u kterého je i parkoviště. Přejdete silnici a ukazatele vás zavedou až ke vstupu do jeskyní, který je od parkoviště vzdálen asi 800 metrů. Kousek od vstupu do jeskyní jsou lázně s restaurací a upraveným parkem.
Zbrašovské aragonitové jeskyně jsou součástí národní přírodní památky, která byla vyhlášena v roce 2003 k ochraně krasového území evropského významu a nemá v České republice obdoby. Jsou jedněmi z mála aragonitových jeskyní na světě a jedinými zpřístupněnými u nás. ...Vznikly hydrotermálními procesy, při kterých vyvěrá z velkých hloubek v důsledku tektonických pohybů teplá kyselka. Na vzniku Zbrašovských aragonitových jeskyní se podílely i povrchové vody, které vtékaly do jeskyní puklinami. Unikátní krasová výzdoba jeskyní je tvořena aragonitem, který je poměrně vzácný. Spodní části systému jsou kvůli vysoké koncentraci oxidu uhličitého nepřístupné a v celé přístupné časti jsou senzory, které měří jeho hladinu v ovzduší. Při překročení bezpečné hranice se spustí systém odsávání. V Hranickém krasu je zatím 31 známých jeskyní a propastí..
Již odedávna byly v této lokalitě známy vývěry teplé kyselky a oxidu uhličitého. V roce 1571 byla v místě dnešního lázeňského domu při hledání pramene kyselky objevena jeskyně. ...Kvůli vysoké koncentraci oxidu uhličitého však nemohla být prozkoumána. V roce 1912 se zbrašovský starosta Josef Chromý a jeho bratr Čeněk neúspěšně pokoušeli najít jeskyně prokopáváním skalního masivu. V létě téhož roku odkryli při lámání kamene J. Machanec a Fr. Mořkovský svislou prasklinu ve skalní stěně lomu Na Baránce. V prosinci začal z otvoru vystupovat několikametrový sloupec teplé páry. Bratři Chromí otvor zvětšili a v polovině ledna 1913 sestoupili pomocí žebříků do hloubky 42 metrů a na dně propasti objevili vchod do jeskyně. Během sestupu se jim údajně přetrhlo lano a při pádu se jim rozbily svítilny. Oba objevitelé tak museli potmě čekat osm hodin na záchranu. Měli však štěstí, že zůstali na vyvýšeném místě a nesjeli po svahu suti k jezírku. V těchto místech je totiž vysoká koncentrace oxidu uhličitého. Během jediného roku byly objeveny všechny hlavní prostory celého jeskynního systému a byl proražen pohodlnější vstup. Roku 1926 byly jeskyně zpřístupněny veřejnosti. Suť ze zpřístupňovacích prací však nebyla kvůli nákladnosti z jeskyní vyvážena a tvořila dno systému. V letech 2002 – 2005 proběhla generální rekonstrukce a jeskyně byly vyčištěny..
|
Přihlášení |
