© Jiří Čížek 08/2019
Sedmipatrová věž z pálených červených cihel se využívala jako místo konečné úpravy a přesívání uranové rudy, která byla určena na vývoz do tehdejšího Sovětského svazu (SSSR). Vězni zde, bez jakýchkoliv ochranných obleků, dopravovali rudu do nejvyššího patra, odkud byla přesýpána a drcena. Touto úpravou prošla až do přízemí, kde byla vězni napěchována do železných barelů. Tyto sudy pak byly zapečetěny a odváženy vlakem do SSSR. Touto činností se vytvářelo velké množství radioaktivního prachu, který nechránění vězni dýchali. Lidé nebyli nijak chráněni a radioaktivní prach se jim ukládal v oblečení, které nosili po celý svůj pobyt v táboře. Následkem špatných podmínek a vysoké radioaktivity většina z dělníků pracujících ve Věži smrti zemřela. A právě z důvodu množství úmrtí a také kvůli rudé barvě cihel ji vězni začali přezdívat Rudá věž smrti. Ve své historii měl tábor „L“, jak bylo místo krycím názvem označováno, tři velitele.… číst dále
|
Přihlášení |
