Velké Němčice

Místo, kde stojí dnešní budova „zámku“, je nejstarším v obci. V polovině 13. století byly Němčice v majetku velehradského kláštera cisterciáků. Tento církevní řád se mimo jiné proslavil svou stavební a hospodářskou činností. Přinášel do krajů a vesnic, které vlastnil, na tehdejší dobu moderní způsoby hospodaření. V těchto vesnicích zakládal dvorce (grangie). Nedá se s určitostí říci, jestli takový dvorec stával v místech dnešního „zámku“. Ale podle vyvýšeného místa se dá soudit, že ano. Ve dvorci žili příslušníci kláštera, kteří zde společně pracovali. Podobné dvorce stály také v Zaječí, Kobylí, Velkých Pavlovicích a v Pouzdřanech.

Snad ve 14. století, kdy vesnice i s dvorcem byla klášterem zastavena panu Milotovi z Tvorkova, byl dvorec přebudován na tvrz. Rodina a potomci pana Miloty drželi Němčice do roku 1492.

Tehdy je získal mocný feudál Vilém z Pernštejna. Pernštejnové drželi vesnici s tvrzí do roku 1549. V tomto roce se stal vlastníkem králův rádce Zikmund Heldt z Kementu. Kroniky píší, že Zikmund koupil tvrz pustou s městečkem Velké Němčice s platy a užitky, s mlýnem a horami vinohradními. Tomuto feudálovi stávající tvrz nevyhovovala, a tak ji přebudoval. Cituji kroniku: „Tvrz s kamennými zdmi okolo, s věžemi, branou, zdvíhacím mostem s fortnami, s baštou a věžičkami. Takže nové sídlo bylo považováno v tý době za ozdobu země Moravské.“

Toto sídlo bylo v povyšovací listině císaře Ferdinanda ze dne 8. září 1562 povýšeno na zámek. Zikmund zamýšlel z Velkých Němčic vybudovat město a své sídlo. Tyto plány mu překazila smrt v roce 1564.

V dalších letech měnilo městečko často majitele a v roce 1605 bylo nájezdem Bočkajovců celé vypáleno. Po obnově postihlo městečko v první polovině 17. století drancování ještě několikrát (Gábor Bethlen, Švédové).

Po třicetileté válce se majitelé opět rychle střídali. Byli to Boskovicové, jejichž znak je na zadní části budovy, a dále Serenyiové. Jejich znak, z části poničený, je ve sklepě zvaném „Hluboký“. V polovině 17. století to byli Montrochierové, kdy Jan dal přestavět kostel a zámek přibližně do dnešní podoby. Roku 1774 koupil Velké Němčice kníže Karel z Ditrichštejna a zámek i vesnice se staly součástí židlochovického panství. Zámek s přilehlými budovami musel být rozsáhlý. V kronice je údaj o počtu komínů, bylo jich 18.

V 19. století patřila vesnice příslušníkům panovnického rodu. Tento stav trval až do roku 1918, kdy nově vyhlášená republika zkonfiskovala všechen majetek Habsburků. Zámek i velkostatek byl pronajat až do roku 1945. Po válce získal budovu státní statek. V roce 1948 byla na „zámku“ zřízena škola, která zde byla až do roku 1990.

V dnešní době je budova pronajata různým firmám ke komerčnímu využití.

K „zámku“ patřila také zahrada a dvě sýpky, jedna vedle zahrady (dnes zbourána) a druhá zvaná „Pivovar“. Zámecká zahrada zanikla v letech 1945–46. Byla v místě, kde dnes stojí budovy obecního úřadu, kina s pohostinstvím a mateřské školy. V zahradě stávaly sochy, které dnes zdobí příjezd ke kostelu v Židlochovicích. Nalézal se zde i velký skleník pro pěstování teplomilných rostlin. V pozadí na mírném kopci stála zámecká kaple zvaná „Kaštílek“, postavená v 18. století. Ta je v památkové péči, ale v dezolátním stavu.