Branišovice

Původně stála v Branišovicích tvrz, kterou pravděpodobně již počátkem 13. století vybudoval místní vladycký rod, v jehož držení tvrz byla až do roku 1329, kdy ji členové rodu prodali Elišce Rejčce – zakladatelce cisterciáckého kláštera Aula Regia na Starém Brně. O rok později Rejčka sama klášteru tvrz odkázala. Následnou přestavbou na reprezentační sídlo vznikl soubor objektů tvořících rozlehlý areál. Do čela byla zakomponována volně stojící jednopatrová budova zámku s přízemními arkádami. Objekt byl určen řádovému komisaři, který z Branišovic vyjížděl na vizitace jiných klášterů v zemi. Po zrušení řádu v roce 1782 se zámek dostal do Náboženského fondu a od něj do majetku Lichtenštejnů. Na knížecím zámku se 12. října 1848 při své cestě z Vídně do Olomouce zastavil na oběd i sám císař a král Ferdinand Dobrotivý s chotí a četným doprovodem. Poslední šlechtou na branišovickém zámku byli Kinští, jimž byl zámek po 2. světové válce zkonfiskován a převeden na místní Šlechtitelský a plemenářský podnik. Socialistický vlastník v roce 1960 zadaptoval první patro na tři bytové jednotky pro své zaměstnance. K bydlení slouží zámek stále, ale areál byl na přelomu třetího tisíciletí rozprodán mezi několik majitelů, což se podepsalo na jeho současném stavu. Někdejší šlechtické sídlo je dnes architektonicky nevýraznou, nevelkou a hodně sešlou obdélníkovou stavbou. Areál je zarostlý, neudržovaný a působí velmi neuspokojivým vzhledem. Po příchodu na nádvoří sice upoutají zámecké historické přízemní arkády se zbytky původních kleneb po pravé straně, ale hned naproti také vysoká lebeda a smetiště. Zámek Branišovice slouží výhradně bytovým účelům, není veřejně přístupný, což se ale o areálu dvora s hospodářskými budovami říci nedá. Tam se dostanete poměrně snadno, ale dvoumetrové kopřivy a nutnost prosekat si cestu jiným býlím od prohlídky spolehlivě odradí..

Jedná se o delší obdélnou patrovou budovu krytou valbovou střechou. Do dvora je přízemí otevřeno arkádou na hranolových pilířích. Obě průčelí jsou dvanáctiosá, bez výraznějších architektonických detailů. Patra odděluje prostá kordonová římsa a celek je završen profilovanou korunní římsou. V patře jsou nároží ozdobena ve štuku provedenou bosáží. Zámek, stejně jako dvůr působí nevyužitě a chátrá..

1782: po zrušení řádu se zámek dostal do Náboženského fondu a od něj do majetku Lichtenštejnů

12. října 1848: na knížecím zámku se při své cestě z Vídně do Olomouce zastavil na oběd i sám císař a král Ferdinand Dobrotivý s chotí a četným doprovodem. 1945: zámek zkonfiskován Kinským a převeden na místní Šlechtitelský a plemenářský podnik

1960: socialistický vlastník adaptoval 1. patro na 3 bytové jednotky pro zaměstnance

přelom 20. a 21. století: areál rozparcelován mezi několik soukromých majitelů

počátek 21. století: areál je neudržovaný a zpustlý; zámek stále slouží k bydlení.

Řád zde založil dvůr, jako jedno z center správy svých panství a v rámci něj vystavěl i jednopatrový obdélný barokní zámek. Ten sloužil jako úřední dům, ale i obydlí úředníků a pro občasné pobyty představitelek kláštera. Za stavitele budovy je mnohdy označován známý Mořic Grimm. V roce 1807 zakoupil od Náboženského fondu, který majetky převzal po zániku řádu v roce 1782, statek kníže Karel Josef z Lichtenštejna, přesto zámek nadále plnil pouze funkci úřední budovy. Roku 1912 získal zdejší majetky dědictvím rod Kinských, kterému Branišovice zůstaly až do r. 1945, kdy přešly zdejší majetky do rukou státu. Následovaly čtyři desítky let v držbě a užívání nejrůznějších zemědělských organizací, které do podoby a často utilitárně a neodborně zasáhly. Dnes je zámek v soukromých rukou, převážně nevyužívaný a pomalu chátrá..