
Kostel je orientovaná podélná jednolodní stavba s odsazeným, rovně zakončeným kněžištěm. K severní zdi přiléhá sakristie, kaple Božího hrobu a předsíň. Nad západním průčelím se zvedá hranolová věž a k boku přiléhá přístavba schodiště. Východní nároží kněžiště jsou opatřena masivními odstupněnými opěrnými pilíři. V ose východní zdi kněžiště je gotické okno s kamenným ostěním a trojicí srdčitých kružeb dělené středním prutem. Lomená okna, avšak bez výplně, jsou i v bočních zdích. V lodi a zvonici jsou okna půlkruhově zaklenutá. Západní vstupní průčelí je členěno masivními pilastry. Kněžiště je zaklenuto dvěma poli křížové žebrové klenby. Sakristie, loď i předsíň a kaple jsou plochostropé. V západní části lodi je umístěna hudební kruchta s plochým podkruchtím, nesená litinovými sloupy.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1222. Již v té době zde stál kostelík, z něhož se dochovala východní část lodi s patkami vítězného oblouku postavená snad kolem roku 1200. Rovně zakončený čtyřboký gotický presbytář dokládá rozšiřující přestavbu na konci 13. století. V roce 1356 se v Branišovicích poprvé zmiňuje fara. V neklidném období třicetileté války byl kostel vážně poškozen a vyhořel. V roce 1663 nechala představená abatyše cisterciáckého řádu Starobrněnského kláštera kostel obnovit. V roce 1673, při znovuosidlování vsi, byla dokončena loď a kolem roku 1784 přistavěna věž. V letech 1799-1800 proběhla přestavba. Kolem kostela se nacházel hřbitov, který sloužil až do epidemie cholery v roce 1830. Na začátku 20. století za faráře Franze Jiráka došlo k dalším úpravám kostela. Byl rozšířen chór, přibyla schodišťová věž a kaple, do níž bylo přesunuto schodiště ke kazatelně, kde byla umístěna nová… číst dále