Týnec nad Sázavou

Pokud přijedete po Sázavě, je cesta k hradu z vodáckého tábora na pravém břehu hned jasná. Z dnešního hradu zůstala zachována kaple, gotická věž a prostory, dnes hostící muzeum týnecké keramiky. Nově byla v podlaží pod muzeem keramiky otevřena stálá expozice, dokumentující sídelní vývoj města Týnce nad Sázavou. Zde naleznete informace o týneckém hradu a rotundě, kostelu sv. Šimona a Judy a dalších významných událostech historie Týnce a okolí. Vlastní věž hradu je přístupná samostatně. Z přízemního podlaží je přístup do kaple, v prvním podlaží věže je malá expozice archeologických nálezů. Další podlaží obývá kolonie netopýra velkého a pod střechou naleznete krásný výhled na město a Sázavu.

století. Na jeho místě vznikl na přelomu 12. a 13. století kamenný románský palác (dnes pouze nízké obvodové zdivo) a u něho obranná hranolová věž. Později byl areál obehnán částečně dochovanou hradbou a palác rozšířen o přístavbu dvorního traktu stojícího dodnes. Šlo pravděpodobně o sídlo, které mělo především pevnostní funkci. Jméno Týnec je z výrazu zatýněná, tj. opevněná osada. První písemně doložený majitel hradu byl Oldřich z Týnce (1318). Hrad pak dlouho patřil rodu Medků z Valdeka. Rod Valdeků vystřídal v době jagellonské rod Klinštejnů a dále pak rod Velemyských. V roce 1602 koupila Týnec a Konopiště Dorota Hodějovská, pak jej zdědil syn Adam Hodějovský z Hodějova. Po bitvě na Bílé hoře byl majetek zkonfiskován a roku 1622 ho kupuje Albrecht z Valdštejna. Následující rok byl vlastníkem Pavel Michna z Vacínova. V roce 1627 byl týnecký hrad vypálen, byl pak z části opraven, ale když roku 1651 vyhořel po druhé, zůstal již v troskách a docela zpustl. V roce 1785 se majitelem Týnce stal František Josef, hrabě z Vrtby a opuštěný a zanedbaný Týnec znovu povznesl. Založil zde továrnu na kameninové zboží a k továrním účelům dal upravit týnecký hrad. K výrobním účelům posloužila i románská rotunda, kde byly umístěny ruční mlýny na mletí glazury. Za působení hraběte z Vrtby se povznesla výroba kameniny a bylo mu roku 1801 dvorním dekretem povoleno otvírat sklady týnecké kameniny ve všech městech Rakouska. V tomto období dosáhla týnecká kamenina největšího věhlasu a k nejcennějším výrobkům patřily žlutavé a zelené antické vázy, příbory, mísy, konvice atd. Po smrti odkázal hrabě z Vrtby konopišťské panství spolu s továrnou knížeti Janu Karlovi z Lobkovic, kterému se i přes snahu nepodařilo udržet výrobu na dřívější výši a ta v roce 1866 v době prusko-rakouské války zanikla úplně..

Rotunda stojí na temeni návrší nad levým břehem Sázavy a původně k ní patřil také sídelní objekt (s kůlovou konstrukcí), zjištěný na severním výběžku ostrožny při archeologickém výzkumu v l. 1969 a 1970. Na místě stavby s kůlovou konstrukci byl v druhé polovině 12. století nebo na přelomu 12. a 13. století vybudován kamenný románský palác. Obrannou složkou tohoto sídla se patrně v průběhu první poloviny 13. století stala kamenná hranolová věz, připojená k severovýchodnímu obvodu rotundy. Kdo byl stavebníkem a majitelem tohoto nákladného a monumentálního díla, není známo. Nepochybně to musela být významná osobnost tehdejší feudální společnosti; není dokonce vyloučeno, že šlo o přemyslovské sídlo, které mělo především pevnostní funkci stranou důležitějších cest v této částí země. Historické zprávy o majitelích týneckého hradu začínají až zmínkou o již jmenovaném Oldřichovi z Týnce, který pocházel z rodu pánů z Valdeka. Stal se předkem Medků z Valdeka, kteří potom dlouho na Týnci sídlili: známi jsou například Zdeněk (připomínaný v l. 1393–1432), Zdeněk Medek (1444–1469). Po něm držel Týnec asi Protiva z Valdeka, který už v r. 1469 získal podíl na zdejším zboží po Zdeňkově bratru Janovi. Dalším držitelem byl Litvín z Klinštejna, který r. 1498 získal sousední benické zboží. Po jeho smrti (1506) se stala poručnicí Litvínových dcer jeho vdova Majdalena, rozená z Vrtby, která dostala jako dědický podíl Týnec. V r. 1525 se uvádí jako pán na Týnci Jindřich z Poměnic, snad Majdalenin druhý manžel. Její dcera a dědička Lidmila z Klinštejna prodala v r. 1544 týnecký hrad s dvorem, městečkem a s vesnicemi Bernardovi z Baršova, který zemřel před r. 1550. Týnec zdědila dcera Anna, provdaná za Jana Velemyského z Velemyšlevsi, jejíž vnuk Jaroslav Velemyský prodal Týnec v r. 1607 Dorotě Hodějovské z Karasova a na Konopišti. Týnecké zboží zdědil po její smrtí syn Adam Hodějovský z Hodějova, který za protihabsburského povstání z l.1618–1620 sloužil ve stavovském vojsku a proto v pobělohorských konfiskacích o svůj statek přišel. V r. 1622 koupil Týnec se všemi vesnicemi Albrecht z Valdštejna, od něho pak r. 1623 i s Konopištěm Pavel Michna z Vacínova. Když v r. 1627 vypuklo proti nenáviděnému Michnovi povstání poddaných, byl prý mezi vůdci vzbouřenců také bývalý majitel Týnce Adam Hodějovský, který tehdy sloužil v dánském vojsku. Podle tradice byla část povstalců nakonec zatlačena na Neštětickou horu, kde byla rozprášena vojskem. Adam uprchl do ciziny a sloužil potom ve vojsku výmarského vévody Bernarda. Týnec pak už zůstal trvale při Konopišti. Týnecký hrad přestal tedy být od první poloviny 17. století sídlem vrchností a chátral. V r. 1654 ho navíc ještě poškodil požár. Na počátku 18. století byl obyvatelný už jenom jeden pokoj, dále zde byla kuchyň, dva suché sklepy, stáj pro šest koní a dva podzemní sklepy; věž už byla bez krovu. K částečné změně došlo až po ovdovění Marie Anny z Vrtby r. 1765, která dala upravit přízemí jednoho křídla (nynější muzeum), nad nímž bylo současně postaveno patro. V protilehlém křídle si zřídila jako letní sídlo tzv. úřední dům. Od konce 18. století se některých stavení v hradním areálu, včetně rotundy, používalo pro účely nově založené manufaktury na výrobu jemného kameninového zboží. Po zrušení výroby sloužily jednotlivé objekty, udržované jen zběžně, hlavně jako byty. Za první pozemkové reformy koupil v r. 1926 celý areál bývalého týneckého hradu dr. F. X. Jiřík, ředitel Umělecko-historického muzea v Praze, který jednotlivé budovy rozprodal. Rotundu s věží koupila náboženská obec církve československé, obytná stavení soukromníci. V domě při věži bylo v poslední době zřízeno malé místní muzeum, v němž jsou vystaveny zejména výrobky týnecké manufaktury. Oba sídelní objekty, objevené při archeologickém výzkumu, tj. starší stavba s kůlovou konstrukcí a románský palác, byly po vědeckém zhodnocení opět zasypány; ze zdiva paláce byly ponechány nad úrovní terénu jen horní obvodové partie, aby naznačovaly rozsah stavby..