kostel sv. Petra a Pavla

Již ve 14. stol. byl kostel ve Slapech kostelem farským a nejstarším známým farářem byl Václav od r. 1374. Po husitských válkách připadly Slapy i s kostelem Karlštejnu. První zmínku o kostele sv. Petra a Pavla nacházíme v roce 1644. Nynější kostel sv. Petra a Pavla patří k zajímavým barokním kupolovým stavbám.

Zatímco Antonín Podlaha v r. 1909 ve svých „Posvátných místech koruny české“ uvádí rok stavby kostela 1693, restaurování v r. 1912 odkrylo v kupole erb zbraslavského opata Tomáše Budecia a rok 1716, co by nasvědčovalo, že kostel byl dokončen a vysvěcen až za tohoto opata a podepřelo by tak ne nezajímavou teorii, že se jedná o stavbu významného barokního stavitele Jana Blažeje Santiniho. Výskyt jmen řemeslníků v křestních matrikách slapské farnosti z počátku 18. stol. by také dosvědčil, že v této době se ve Slapech stavělo. Pozoruhodná je osmiboká stavba, téměř výlučně se vyskytující v plánech zmíněného stavebního velikána. Tento půdorys by odpovídal zvláštnímu zasvěcení slapského kostela sv. Petra a Pavla Panně Marii Zbraslavské, které cennou kopii uchovával kostel až do 70. let, kdy neznámí zloději tento obraz ukradli.

Hlavní oltář je barokní, na zadní stěně tvořící pozadí oltáře je ve štuku provedený baldachýn, držený anděly, pod ním oválný obraz sv. Bernarda, zakladatele cisterciáků. Oltářní obraz na plátně představuje sv. Petra, jemuž odevzdává Ježíš klíče a vedle něhož klečí sv. Pavel. Oba světci jsou pak vyobrazeni také v sochách, stojících po stranách v oknech. Osmiboká loď kostela má velkou cihlovou klenbu, na kupoli lucernovitou vížku s osmi okénky.

První okna poblíž presbytáře mají malby na skle. „Srdce P. Ježíše“ a „Srdce P. Marie“, jež věnovali manželé Karel a Marie Jaruškovi a zhotovil J. Kryšpín v Praze. V kupoli jsou vyobrazeni čeští světci a patroni kostela, patrně od Daniela Bittnera z let 1713 – 1716, který namaloval také zmíněný erb opata Budecia přímo na předělu presbytáře a lodě. V lodi stojí na jedné straně barokní kazatelna, naproti ní pak oltář bývalého obrazu zbraslavské Madony. Před tímto oltářem je vzácné kuté rameno na věčné světlo. Poblíž tohoto oltáře je umístěna ve výklenku socha Lurdské P. Marie. Při výzdobě výklenků bylo použito kyz z dolů příbramských.

V dalších rozích stojí naproti sobě boční barokní oltáře z počátku 18. století. Vpravo je obraz sv. Anny, chovající na klíně Ježíška, po stranách obrazu reliéfy sv. Josefa a sv. Jáchyma. Naproti je obraz sv. Jana Nepomuckého, po jehož stranách reliéfy sv. Šebastiána a sv. Rocha. Nejblíže ke vchodu jsou dva další oltáře z pozdější barokní doby. Napravo obraz vystihuje Ježíše, sklánějícího se z kříže k sv. Bernardovi, vedle obrazu jsou sochy sv. Barbory a sv. Kateřiny, původně umístěny ve výklencích u hlavního oltáře a vlevo je obraz čtrnácti sv. pomocníků, vedle něhož jsou sochy sv. Václava a sv. Floriána, původně v bočních oknech presbytáře. Při vstupu do kostela je na horní stěně možné také vidět erb hraběte Theobalda Westphalena, který byl patronem zdejšího kostela.