kostel sv. Kateřiny

K výstavbě zděného barokního kostela v letech 1756–1757 došlo za kobeřického faráře Malého. Náklady činily asi 800 zlatých a byly hrazeny z kostelní pokladny. Kníže Lichnovský poskytl na stavbu dříví a také stavitele – zednického mistra Ma(o)tiku ze Smolkova. Jednalo se o jednolodní budovu s trojboce uzavřeným presbytářem. V západní části se nacházela vstupní předsíň z r. 1759, nahrazena r. 1880 pozdně klasicistní obdélnou předsíní navrženou Josefem Wanjurem z Hlučína a nad ní se nacházela dřevěná věž. K obdélné lodi se na jižní straně přimykala sakristie (r. 1859 na stejném místě vybudována zednickým mistrem Glogerem z Chuchelné prostornější, pozdně klasicistní sakristie na kvadratickém půdorysu s oratoří v patře). V západní části interiéru se nacházela dřevěná hudební kruchta.

Vzrůst počtu obyvatel si vyžádal stavební úpravy provedené za kobeřického faráře Emila Bitty a lokálního kaplana Ernsta Jureczky. Předsíň a dřevěná zvonice musely ustoupit zděné novorománské hranolové věži s vyššími přístavky po stranách a zároveň byl pokryt břidlicí místo dosavadního šindele. Práce realizoval stavební podnikatel Josef Grigarczik z Kobeřic (výdaje až 11 110 marek).

Roku 1896 došlo k demolici presbytáře a svatostánek byl ukončen novorománským trojlistem (kněžiště bylo vymezeno východní apsidou). Loď získala novou a vyšší klenbu. Adaptace se uskutečňovaly podle plánů architekta Ludwiga Schneidera z Ratiboře (přestavba 17 900 marek, za dovoz materiálu dalších 700). Kostel dostal nová zařízení – 3 oltáře: mramorový hlavní sv. Kateřiny vyrobila opavská firma Drechsler podle návrhu Josefa Seyfrieda z Kravař, byl vybaven obrazem patronky namalovaný hlučínským rodákem Janem Bochenkem, představitelem nazarenismu (dnes uložen na faře);

- boční růžencový – dřevěný, na epištolní straně

- křížový – mramorový, na evangelijní straně

Druhá světová válka zanechala na kostele velké škody, převážně byla poškozena věž. Poválečné obnovy se ujal dlouholetý duchovní správce ve Štěpánkovicích Franz Proksch.