
Nejpřístupnějším a díky tomu také nejznámějším beskydským klausem je tzv. Bedřichův klaus. Říká se mu také Fridrichův klaus či Fridrichův splav. Nese jméno slavného majitele, olomouckého arcibiskupa Bedřicha z Fürstennberku.V minulosti sloužil pro regulaci vody při plavení dříví pro Frýdlantské železárny.
Nachází se těsně při silnici z Bílé na Horní Bečvu, asi jeden kilometr od kaple na Hlavaté směrem na Bílou.
V letech 2003 až 2005 prošel klaus náročnou rekonstrukcí a návštěvníci opět mohou obdivovat jeho původní vzhled.
Jádro hráze naproti tomu bylo sestaveno z méně pečlivě opracovaných kvádrů godulského pískovce. Donedávna se dochovalo výpustní zařízení, zhotovené z velkých pískovcových bloků, s vytesaným průtokovým otvorem obdélného průřezu. Za nízkého stavu voda odtékala spodní výpustí, při větším stavu se přelévala přes nízký kamenný práh a v případě potřeby nadržení většího množství vody byl přelivný otvor uzavřen pomocí trámů. Plavební délka pod klausem do Bílé činila podle statistiky z roku 1904 celkem 11,6 km, mladší údaj uvádí jen 5,9 km, což souvisí s výstavbou prvního úseku úzkorozchodné železnice. V roce 1935 činila délka splavného úseku 7,6 km. Ve vzdálenosti asi 60 metrů od hráze klausu na levém břehu Bílé stojí starší roubené stavení, hájovna, která byla patrně postavená zároveň s klausem jako obslužný objekt..
Ukončena byla patrně definitivně až v letech 1921 – 22, kdy byla dokončena úzkorozchodná lesní železnice z Bílé-Mezivodí až ke klausu. V letech 1936 a 1940 byl klaus poškozen povodní, přesto byl vždy obnoven a udržován v dobrém technickém stavu. Ještě v roce 1957 byl funkční. Bohužel, po povodni v roce 1958 byl vyřazen z provozu. Velká voda z let 1972,1996 a 1997 udělala z Bedřichova klausu ruinu. Klaus zůstal v šířce 8 – 12 m zcela protržený. Obnoven byl v roce 2005..