Železnice

Dříve se za Železnici chybně považoval zaniklý dvůr Třebokov na Plzeňsku, v jehož blízkosti vlastnil Čéč nějaké zboží..

Roku 1318 je v souvislosti s vypleněním okolních vesnic uveden Ratibor ze Železnice. První zpráva o hradu je dle A. Sedláčka až z roku 1343, kdy se píše Jarek ze Železnice. Pravděpodobně za Půty z Turgova, který se roku 1356 píše ze Železnice, byl hrad opuštěn, neboť Půta se již roku 1379 píše Turgovcem z Bradlece. Hrad Bradlec mu zřejmě věnoval Karel IV., který jej dobyl spolu s jinými hrady na loupeživých rytířích. Méně pravděpodobnou verzí o opuštění hradu Železnice je ta, že si Půta nechal v městečku pod hradem postavit tvrz, do které se přestěhoval. Proti této hypotéze jasně hovoří to, že první zmínka o železnické tvrzi je až z roku 1539. Je tedy téměř jisté, že tvrz v Železnici si vybudovali Bradlečtí později. Po Půtovi následují bratři Bohuslav a Václav ze Železnice, kteří jsou datováni v letech 1363–1374, v roce 1393 Václav Věrdunk a po něm v roce 1399 Jarek ze Železnice, držitel mj. i Pecky, Lemberka a Semil. Z historických pramenů však nevyplývá, jestli byli jmenovaní vlastníky městečka nebo i v té době již opuštěného hradu. Nejzachovalejšími částmi je vnější opevnění, které obíhalo zřejmě celý vrchol kopce a skládalo se z příkopu a před ním vyhozeného valu. Vlastní hradní areál, ve kterém jsou patrné terénní nerovnosti dosud neurčeného stáří, byl velmi poškozen lomem. Proto nelze bez podrobného archeologického výzkumu určit přesné stáří hradu, ani jeho podobu..

Vozovou cestou se jde od myslivny skrze toto údolí na druhou stranu. Několik kroků od této cesty stranou, ale na oné straně a na vysokém návrší spatřují se zříceniny hradu, který byl zvláštního a jinde málo vídaného základu a ku podivu nebyl příkopem otočen. Za to se spatřují základy hrubé hradby, která prostranství asi 113 m zdélí a 100 m zšíří zavírala. Prostranství jí zavřené není však pravidelně čtverhranaté, nýbrž na jihovýchodní straně jest zaokrouhleno. Vchod byl od severozápadní strany tam, kde blízko pokraje stráně hradby přestává. V pravo od vchodu při hradbě jsou základy čtverhranaté věže, která byla k obraně brány. Naproti bráně jen o kousek dále jsou základy druhé věže, která bývala do obdélníku založena, jak ještě před lety znáti bylo; nyní již ani nelze poznati, byla-li okrouhlá neb čtverhranatá. Věž byla mezi severovýchodní hradbou, branou a její věží tak postavena, že každý, který branou prošel, těsně kolem ní jíti musel a tak se ranám obránců na věži stojících vydával. Za ní uvnitř je velké prostranství, krásný palouk rovný, jemuž lid říká mlatě. Zvláště pěkně urovnaný a odkopaný jest jihozápadní roh, dávaje tím znáti, že tu stávalo nějaké dřevěné stavení. Palouk ten byl předhradím

Vlastní hrad stál nedaleko severní ohrady a založen byl do čtverhranu, jehož rohy byly hodně zakulaceny. V něm nebylo nic jiného, než jediné věžovaté stavení asi 15 m zdélí a 13 m zšíří. I hradby i zdi tohoto stavení sesuvše se utvořily mohutné valy, a sklepy pod stavením propadly se a zanechaly jámu, v níž se voda drží. Všude po hradišti je viděti jen náspy; kusu zdi nespatřuje se nikde. Poněvadž louka pod hradem a hradiště Králům z Jarova patří, říkává se hradišti „Králův zámek“, obyčejně však „pustý zámek“. Asi před 25 lety Král hradby rozrýval a vylámaný z nich kámen prodal ke stavbě Jírových hor. Opevnění hradiště tohoto jest tak starožitné, že hrad ten do pradávných dob klásti musíme. Jak se vlastně jmenoval, nám není určitě známo, ale zdá se, že tu stával hrad Železnice. Po něm nazýval se okolo r. 1180 Čéč ze Železnice (1175 sudí dvora králova), jenž daroval klášteru Plasskému vsi Bykov a Vlčkov. Synem jeho byl Budivoj, který byl v l. 1205-1213 také sudím králova dvora. Z téhož rodu pocházel také Čéč z Budějovic aneb z Velešína o němž již v III. díle mluveno. Poslední, který se po Železnici psal, byl Budivoj ze Železnice (neb i Isenberka). Od mateře jeho koupil klášter Plasský (1269), právo její (tuším věnné) na vsi Ledcích, a Budivoj sám touž ves prodal klášteru Plasskému. Erb tohoto roku byly buď jedny, neb troje berly ohnuté a křížem přeložené. Majetek jejich v těchto krajinách asi byl znamenitý, ale není známo, kam se poděl. Kde je myslivna Třebokovská, bývala ves, jež se r. 1413 připomíná. Tehda patřila ke klášterství Plasskému, od r. 1420 k Libšteinu a později ke Kaceřovu. V 16. století již byla pusta..