interiér kostela
© Alena Volná, 8/2010
Ves Libuň se rozkládá na pravém břehu Libuňky, na silnici první třídy č. 35 z Jičína do Turnova. Název obce naznačuje, že zde býval Libúnův dvůr. Název byl původně mužského rodu, teprve později ženského podle slov osada, ves. O velkém stáří obce svědčí její tvar.
Nejstarší písemná zmínka o kostele je z r. 1369, kdy jsou zdejší kostel a plebánie (fara) uvedeny v rejstříku papežského desátku jako součást jičínského děkanátu. Podle podacího práva zdejšího kostela sv. ...Martina patřila Libuň tehdy Vartemberkům. Vnějšek kostela je hladký, členěný pouze podstřešní římsou, presbytář podepřen jednou odstupněnými pilíři. Severní a jižní stěny lodi jsou opatřeny čtyřmi okenními osami, lemovanými šambránami /dekorativní orámování/ s novogotickou výplní. Střecha lodě i presbytáře je mansardová, nad presbytářem umístěn osmiboký sanktusník s jehlancovou stříškou. Střecha sakristie je sedlová, nad oratoří mansardová. Ze západní strany přiléhá čtyřboká věž členěná římsou ve výši římsy lodi. Nad vchodem ze západu je segmentově zakončené okno, v posledním patře tři segmentová okna s okenicemi. Zařízení kostela pochází z doby kolem z. 1770 a pozdější. V kostele socha Assumpty z pol. 16. století. Před jižní zdí kostela stojí pískovcová socha sv. Josefa - dílo sochaře Josefa Jelínka z Mnichova Hradiště z r. 1819..
