Jánské Koupele

století, ale skutečné lázně zde založil až kolem roku 1810 nový majitel melčského panství Jan z Tenczina. Nejprve nechal upravit starší prameny a v roce 1811 založil první lázeňský dům, jehož dokončení se však nedožil. Zemřel téhož roku. Panství převzal jeho zeť Jan von Arz-Vasegg, který dokončil stavbu lázeňské budovy a nechal vybudovat i další objekty. Ještě v roce 1836 byly všechny budovy lázní dřevěné. V té době začaly lázně upadat. V druhé polovině 19. století se věhlas lázní znovu pozvedl, především díky tomu, že roku 1859 prosákl nový pramen. V roce 1861 jej nechal vyzdít, tehdejší majitel panství, Felix Arco a pojmenoval ho po své dceři Pavlíně. V roce 1864 se v lázních léčilo 125 pacientů a 220 lázeňských hostů. Nový rozvoj nastal po roce 1884, kdy lázně koupil Karl Weisshuhn. O největší rozkvět lázní se však zasloužil hrabě Camillo Razumovsky, který lázně koupil roku 1895. Za Razumovských došlo k největšímu stavebnímu rozmachu. Hrabě nechal vyčistit a upravit starší prameny (Pavla, Janův a Lesní), upravil a modernizoval všechny budovy a nechal postavit vily Růžena, Eliška a Silesia. V roce 1897 byl vybudován nový pramen nazvaný Marie. U řeky Moravice, hned vedle hlavní silnice, nechal hrabě postavit nový léčebný dům Pavla. V parku, nedaleko pramene Marie, vznikla krytá kolonáda. V areálu byla zřízena plovárna, hřiště na kriket a tenis. Pro vodoléčebné účely se používala voda z Janova pramene, který byl nejstarší. Vody z pramenů Marie, Pavla a Lesního se používaly k pitným kúrám a byly plněny do lahví pod názvem „Stahlquelle Johanisbrunn“. V okolí lázní bylo mnoho promenádních a vycházkových chodníků s lavičkami a odpočívadly. Do lázní jezdila dvakrát denně pravidelná autobusová linka. Areál v průměru navštívilo za sezónu okolo 800 pacientů a až 5 000 návštěvníků. Lázně fungovaly až do roku 1940, kdy majetky zabavili Němci. Razumovští totiž byli potomky ukrajinských kozáků, jejichž předkové odešli z Ruska v polovině 18. století. Navíc Ondřej Razumovsky si vzal za ženu Kateřinu Nikolajevnu Sayn-Wittgenstein, rovněž původem z Ruska. Fašisté v areálu zřídili výcvikové středisko pro Hitlerjugend a v průběhu války byly lázně změněny na zajatecký tábor. V roce 1945 byl majetek zestátněn a krátce zde fungovala ozdravovna pro děti. V roce 1949 areál převzala Ústřední rada odborů a využila jej jako rekreační středisko ROH. V roce 1950 vyhořel penzion Pavla, ale byl téhož roku opraven. V 60. letech 20. stol. byla kaple v hlavní budově zrušena a novogotický oltář byl převezen do kostela v nedaleké Moravici, kde je dodnes. V 70. - 80. letech 20. století došlo k modernizaci střediska a byl stržen Janův a Lesní pramen. Po roce 1989 zotavovnu ROH-Mír převzala společnost OREA, která ji k rekreačním účelům využívala až do roku 1993. V zimním období sloužila pro školu v přírodě. Od roku 1994 je areál uzavřen a chátrá. Většina budov je památkově chráněna. Po vystřídání několika vlastníků je v současnosti v majetku společnosti BANEBA s.r.o..