
Staré Lublice jsou součástí obce Kružberk. Ta leží nad údolím řeky Moravice 10 km severozápadně od Vítkova. Dva kilometry proti proudu řeky Moravice byla v letech 1948 až 1955 vybudována přehradní nádrž. Jelikož slouží jako zásobárna pitné vody, je zde zakázáno koupání a provozování vodních sportů. Povolen je rybolov.
V severní části obce, původní Staré Lublice, se nachází kostel sv. Floriána.
Valeným zaklenutým podvěžím s výsečemi je veden hlavní vstup do kostela. Zařízení kostela je převážně rokokové, zčásti pocházející z původní kaple. Ve věži je zavěšen zvon, pocházející patrně z 2. pol. 15. století. Na něm reliéf Krista na kříži. Druhý zvon s reliéfy Krista na kříži a Madony s dítětem pochází z roku 1636..
U ní byla v roce 1784 zřízena fara, pod kterou spadal i nedaleký Kružberk. V letech 1810 – 1811 byl na místě starší kaple vystavěn kostel, rovněž zasvěcený sv. Floriánovi. Původní kaple byla do nového kostela zakomponována a nyní je zasvěcena sv. Anně..
Zobrazován bývá v oblečení římského důstojníka s nádobou na hašení, případně přímo hasící požár. Jeho sochy se vztyčovaly na ochranu proti požárům. Svatý Florián se podle legendy narodil v 2. pol. 3. stol. v Zieselmaueru nedaleko Vídně a stal se římským vojákem. Sloužil jako vedoucí kanceláře místodržícího v Lauriaku – dnešní Lorch v okolí dnešního Lince, které tehdy patřilo k římské provincii Noricum. Tamní místodržitel Aquilinus dal r. 304, když císař Dioklecián vydal jeden z několika protikřesťanských ediktů, zavřít a usmrtit mnoho zdejších křesťanů. Když se to Florián dozvěděl, spěchal jim na pomoc. Byl však chycen a mučen, aby se zřekl své víry. Když tak neučinil, byl bez ohledu na své zásluhy v armádě a bezúhonný život odsouzen k smrti. Dne 4. 5. roku 304 mu byl na krk přivázán mlýnský kámen a byl hozen do řeky Enže. Svatý Florián je jedním ze skupiny Čtrnácti svatých pomocníků, uctívaných společně v římskokatolické církvi. Jejich přímluva má být zvlášť nápomocna především proti nemocem. Skupina vznikla ve 14. stol. jako důsledek epidemie moru.