Spálov

Z původní tvrze se dochovaly opěrné pilíře jihovýchodního rohu dnešní budovy jako podpůrné prvky venkovních zdí nesoucích klenby, které při přebudování na pohodlnější zámek byly odstraněny. Ze čtyř zmiňovaných rybníků zbyly již jen dva prostřední. Spodní rybník byl přeměněn na zelinářskou zahradu. Spodní rybník , u něhož stávaly panské lázně, byl zasypán v roce 1717 a přeměněn na zámeckou zelinářskou zahradu. Horní rybník byl zasypán okolo roku 1828 a získané volné místo sloužilo jako náměstí k pořádání výročních trhů..

Snad byla listina napsána někdy na sklonku vlády císaře Karla IV. Tento latinský fragment čitelně uvádí pětkrát jméno "Spalov". První datovaná zpráva pochází až z roku 1394, kdy uděluje moravský markrabě Prokop privilegia městu Potštátu, pod jehož panství Spálov původně patřil. Prvním známým majitelem potštátského panství je doložen v letech 1322 - 1359 Záviš z Potštátu. Pánům z Potštátu patřilo panství až do poslední třetiny 14. století, kdy Spálov připadl k panství rodu z Kunštátu. Ti jej drželi až do roku 1408, s krátkou přestávkou v letech 1394 - 1405, kdy podléhalo markraběti Prokopovi. Roku 1408 Boček z Kunštátu a Poděbrad prodává potštátské dominium, ke kterému Spálov patřil, Tasovi z Prusinovic. Kup byl tak významný pro tento vladycký rod, že jeho příslušníci se začali psát Podstatští z Prusinovic. Až do roku 1611 sdílí Spálov společné osudy Potštátu. V letech 1437 - 1484 patřil Spálov bratřím Janovi a Hynkovi z Prusinovic a na Potštátě. Od roku 1484 do roku 1492 to byl Václav z Prusinovic a v letech 1492 - 1535 pak Jetřich z Prusinovic a na Potštátě, za nějž dochází k osamostatnění spálovského panství, avšak jako neoddělitelná část potštátského panství v rámci rodové držby. Patrně v této době dochází k vybudování spálovské tvrze, neboť Mladota sídlil ve Spálově a psal se též Podstatský z Prusinovic a na Spálově. Není vyloučeno, že spálovská tvrz vznikla již dříve a sloužila jako jakési přechodné působiště potštátské vrchnosti. Tvrz je také zachycena na Komenského mapě Moravy z roku 1627. Roku 1538 je zboží intabulováno a tímto rokem je spálovský statek oddělen od potštátského panství. Spálov přechází roku 1609, jako odumrlé léno, na příbuzného Jana Bernarda Podstatského z Prusinovic, který dle zápisu v zemských deskách z roku 1613, prodává 12. října 1611 "tvrz a ves Spálov " za 31 000 zlatých moravských německé evangeličce, hraběnce Kristině z Rogendorfu, paní na Mollenburku a Mitkrábě, vdově po Hynku starším Bruntálském z Vrbna. Tím bylo Spálovsko definitivně odtrženo od Potštátu. Sám umírá roku 1614. Odprodejem spálovského statku od potštátského panství vzniká samostatné spálovské panství. Roku 1620 vyplenili zámek polští Lisovčíci (v císařských službách). Po druhém vpádu polských kozáků v prosinci 1623 a v lednu 1624 byl Spálov vyrabován a tvrz vypálena. Majetek Kristiny z Rogendorfu drží pak Jiří Ehrenreich z Rogendorfu a na Dolních Kounicích, který však panství značně zadlužil a nakonec i v nastalých pobělohorských konfiskacích roku 1621 i ztratil. Konfiskát připadl v polovině roku 1622 do užívání Elizabetě z Vrbna a jejímu manželovi, císařskému plukovníku Janu Gotffriedu Breinerovi svob. pánu ze Stubinku, Gladnic a Rabensteinu, avšak dozor si podržel kníže František z Dietrichštejna. Vrcholící třicetiletá válka dolehla i na Spálov. Dne 5. března 1642 tu byla „nakvartýrována“ část pluku plukovníka Vincentiho. Ve Spálově samém bylo 124 rejtarů s velitelem rytmistrem Linevicem z Pagnie. Již o několik dní později byly nakvartýrovány do spálovského zámku 2 kompanie rejtarů plukovníka Miniatiho. Násilnosti a rabování byly na denním pořádku. Největší „rabuňk“ císařských vojáků se odehrál 3. a 4. července 1642. Je samozřejmé, že zámek značně utrpěl. Dne 26. dubna 1643 vpadli do Spálova Švédové generála Banera. Zámecký správce Matyáš Hofer utekl před vojáky do Lipníka a vzal s sebou i vrchnostenskou pokladnu s 300 zlatými. Na sklonku roku 1645, 2. a 6. prosince, raboval ve Spálově císařský rytmistr Karl Mayer se 75 rejtary. Dne 20. ledna 1646 vpadli do Spálova opět císařští vojáci plukovníka Warlovského z Vikštejna, opět pod vedením leitnanta Hanse Engelstadta s 200 rejtary, a zaměřili se tentokráte na zámek, který útokem dobyli. Od ledna 1646 muselo panství odvádět do Olomouce výpalné švédskému veliteli plukovníku Windersovi. Dne 22. února 1646 si do Spálova pro výpalné a obilí přijel sám švédský plukovník Winter. Panství tak bylo soustavně ruinováno a od roku 1641 do roku 1649 bylo vlastně pouze ve správě úřadníků. Po smrti Jana Gotfrída Breinera byl ustanoven poručníkem pozůstalým sirotkům kardinál František z Dietrichštejna. Po roce 1694 připadá panství a zámek Karlu Ferdinandu svob. pánu Schertzovi. Ten nechává v letech 1695 - 1698 celý zámek stavebně upravit a přistavět celé západní křídlo. Tuto událost připomíná erbovní deska s datem a se jménem stavitele umístěná na zdi zámku. 21. ledna 1730 získává majetek za 66 000 zlatých rýnských Rudolf Landelin (Vendelín) z Fragštejna a Nimbsdorfu, panství se ujal roku 1732. Spálovské zboží pak drží do roku 1740. Za něj dochází na Spálovsku k selským bouřím. Do panského stavu byli Fragštejnové (Fragsteinové) povýšeni 30. dubna 1664. Z doby dalšího majitele Spálova - Emanuela Kajetána Záviše z Osenice (1743 - 1769) pochází doposud zachovalá tzv. "Panská zeď", dlouhá 433 m, vysoká 2,75 m a tvoří ji cca 1 300 m3 zdiva. Její převážná část byla postavena roku 1758, jižní část zdi vznikla okolo roku 1820. Umírá již 28. června 1784 a před smrtí ustanovuje za dědice své dva neplnoleté syny Antonína a Emanuela Kajetána. Roku 1841 přechází majetek na Moritze Záviše. Ten nechává původní barokní zámek, který částečně utrpěl požárem 4. dubna 1845, kdy vyhořely hospodářské budovy, pivovar a vrchnostenská kancelář, zvýšit o jedno patro a celý přestavět v pozdně empírovém slohu. Požár byl založen úmyslně. Poslední držitel Spálova z rodu Závišů z Osenice - Moritz, ještě před svým odchodem do Rakouskaprodal zadlužené spálovské zboží roku 1883 svému tchánovi Adolfu hr. Dubskému z Třebomyslic. Novým majitelem se stal hrabě Filip Kinský z Vchynic. Filip Kinský nechává na zámku zbourat původní barokní kapli, zrušil křídlo budovy (výklenek směřující ke kostelu), přistavěl na západní straně nové chodby a provedl i další stavební úpravy objektu. (Zámecká kaple byla k budově přistavěna pravděpodobně někdy před rokem 1730. Hrabě Kinský tento přístavek zboural, čímž budova získala na stylové jednotnosti.). Po dvou letech (1885) však spálovský statek prodává novému majiteli, jímž se stává brněnský továrník Viktor rytíř Bauer, majitel panství Kunína. Ten jej drží až do své smrti 30. září 1911. Celý majetek dědí Dr. Viktor rytíř Bauer, Petr rytíř Bauer a Dr. Moritz rytíř Bauer – Chlumecký. Od roku 1919 drží majetek již jen poslední z jmenovaných, který provádí roku 1921 generální opravu celého objektu zámku. Jednopatrová budova o půdorysu písmene "L" dostává pseudoklasicistickou fasádu členěnou pilastry, nad okny pak trojúhelníkové tympanony a půlkruhové lunety. Je upraven i starý zámecký park v bývalé "Panské zahradě" s četnými vzácnými cizokrajnými dřevinami. Bauerové zámek drží do května 1945, kdy byl velkostatek konfiskován výnosem ONV v Hranicích. Od 14. července 1945, kdy byla v zámku zřízena měšťanská škola, budova již stále slouží jako škola. V roce 1967 dostal celý objekt bývalého zámku nové hladké fasády, v roce 1976 byla k západnímu křídlu přistavěna tělocvična.