Hanuše

Pochází z let 1778-1789. Slezské války vyvolaly nutnost zabezpečení nově vzniklé severní státní hranice. Dělo se tak, mimo jiné i rozsáhlými ženijními pracemi, při kterých byla zbudována řada zemních opevnění, tak zvaných šancí, zákopů a palebných postavení pro děla. V současné době máme jen částečné informace o době vzniku opevnění, o jejich vzhledu, velikosti posádky a výzbroji. Badatelské práce jsou prozatím na samém počátku. Spolu s topografickým podkladem zde na území města zaznamenáváme zákresy čtyř pevnostních objektů a to na Braneckém kopci nad obcí Brankou jeden, na kopci Hanuše západně od Podolí dva a za zámkem v Hradci nad Moravicí jeden. Je zřejmé, že pevnosti vznikly nejpozději v r. 1741, protože dobové zprávy hovoří o tom, že právě tehdy se o tato opevnění na Hradci bojovalo. V r. 1789 v době nebezpečí nového válečného konfliktu s Pruskem, bylo rozhodnuto o rozšíření pevností směrem na Jakubčovice a dále až k Pusté Polomi, modernizace stávajících opevnění osobně uskutečnil generál Laudon. Po zklidnění poměrů byly pevnosti opuštěny a nadále již nebyly udržovány. Pevnosti byly budovány jako troj, čtyř, nebo i víceúhelníky, nebo jiné složitější tvary s bastiony především na vyvýšených místech a poblíž cest na strategických směrech, které chránily. Byly budovány také tak, aby se, pokud možno, mohly i vzájemně krýt palbou z ručních zbraní. Jejich vojensko-technické vybavení nám není prozatím přesně známo. V každém případě byl vytvořen sled hlubokých příkopů, možná i s padacími můstky a vysokých valů opatřených hrotitými palisádami, v nich střílnami, v postavení děl proutěnými pletenými koši s hlínou a uvnitř, mezi valy, možná stály, i roubené přístřešky pro posádku, sklady a snad dokonce i stáje pro několik koní. Základním stavebním materiálem byla na místě vytěžená zemina, kamení a případně i dovezené dřevo. V současnosti již tyto pevnosti v úplnosti neexistují. Některé byly zcela rozebrány, především v druhé polovině 20. století, jiné přetrvaly pouze ve zbytku. Jsou však i takové, které zůstaly v terénu zachovány jako výrazné systémy příkopů, valů a nájezdů pro děla, vstupů a tak zvaných pastí. Jsou to mimořádně cenné technické a vojenské památky dokládající úroveň vojenství v 18. století a dokreslující historii města Hradce nad Moravicí a celého Slezska..