Vildenberk

Celý prostor bývalého hradu je obdélníkového tvaru a je rozdělen na tři části. V nejjižnější části je možno vidět okrouhlou prohlubeň o které se tvrdí, že je to bývalá hradní studna. Střední část, kde byly umístěny nejdůležitější objekty, byla po vojenské stránce nejpevnější. Nejrozsáhlejší část byla severní, ve které byly umístěny četné hospodářské budovy. I tuto chránily mocné zdi a palisády, ale přece jen byla přístupnější, poněvadž tudy se do hradu také přicházelo. Hrad Vildenberk vznikl počátkem 14. století jako středisko panství v lesnaté krajině blízko Brna. Jako držitel hradu (a nepochybně i jeho zakladatel) se uvádí nejprve Půta z Vildenberka s manželkou Zdeňkou. Byl v letech 1318 – 1340 častěji uváděn v rozličných zápisech. Jeho synové Prošek a Půta obdrželi po polovici hradu Vildenberka, Ješek a Beneš sídlili již roku 1349 na severní Moravě na hradě Bouzov, k němuž patřily i nedaleké Loštice. Roku 1371, dne 22. února, prodal Proškův syn Půta Šacler z Vildenberka markraběti Janovi za 1700 hřiven grošů polovici hradu Vildenberka s polovicí vsí k němu patřících – Pozořic, Šumic, Kovalovic, Sivic, Korolup (zanikly), Holubic, Kruhu (zanikl), Čechyně, Vitovic a Hostěnic a dne 5. března téhož roku prodali bratrancové Půty Šaclera, Půta a Jan z Vildenberka, témuž markraběti Janovi a jeho synovi za 2600 hřiven grošů druhou polovinu hradu Vildenberka a jmenovaných vsí i se vsí Velešovice. Tak byl jejich rod navždy z držení Vildenberka vyveden, ačkoliv i potom se ještě po hradu tom psávali. Hrad zanikl nepochybně za válek mezi markrabaty Joštem a Prokopem, protože v roce 1402 byl již ve zříceninách. V pozdějších letech 15. a 16. století byl hrad majetkem moravských markrabí. Postupně upadal v zapomenutí, chátral a jeho pevné hradby se rozpadávaly. Stavebního materiálu z něho bylo používáno ke stavbám v okolních vsích a dokonce prý i ke stavbě pozořického kostela (1704 – 1724). Dnes zůstávají ze zříceniny tohoto hradu jen nepatrné kamenné zbytky v lesích katastru obce Pozořice, ale místu kde stával se stále říká „Na hradě“. Naproti hradu je zalesněný strmý kopec, který se jmenuje HLÁSNICE. Z něho je krásný a daleký rozhled do kraje jihozápadním směrem. I tato část patřila k hradu Vildenberk. Jak sám název ukazuje, stávala tam hradní tvrz, ze které hlásný sledoval veškeré dění v kraji a vše potřebné pak hlásil na hrad Vildenberk. Při stavbě silnice z Pozořic do Šumic (v letech 1908 – 1910) se přišlo jižně od Hlásnice na klenutou zděnou podzemní chodbu (1 m širokou a 2 m vysokou), která se považuje za tajnou chodbu z bývalého hradu do Šumic. Podle pověstí se vypráví, že chodba vedla až do starého pozořického kostela, který shořel roku 1704. Hrad na zalesněném kopci severně od Pozořic byl rozbořen za válek mezi moravskými markrabaty Joštem a Prokopem. Již roku 1402 se o něm hovoří jako o zřícenině, ale ještě dnes jsou v místě zvaném Na hradě patrné terénní nerovnosti. Kousek od Pozořic se nalézá i zřícenina hradu Hradišček, známá spíše coby archeologická lokalita.