kostel sv. Isidora

Fasáda je členěna dvojicemi pilastrů na nárožích a římsovou hlavicí. Loď je prolomena jednou okenní osou, kněžiště dvěma. Na východní straně kněžiště se nachází přístavek půlkruhově vyčnívajícího schodiště. Na západní straně je přistavěna obdélná předsíň se zkoseným nárožím. Hlavní průčelí má široce zkosené nároží, je členěno dvojicemi pilastrů s římsovou hlavicí a prolomeno na osu středního rizalitu pravoúhlým vchodem, přístupným po osmi stupních schodiště. V nadpraží je římsa s mušlí a zrcadlem. Hlavní římsa odděluje průčelí od zvonicového patra věže. Na nárožích věže jsou dekorativní malby. Nad hodinami probíhá římsa, která nese střechu v podobě nízkého stanu završenou lucernou a křížem. Interiér lodi je zaklenut pruskou klenbou dělenou pasy stejně jako kněžiště. V sakristii je valená klenba. Vnitřkem probíhá průběžná kordonová římsa. Podstřešní profilovaná římsa nese sedlovou střechu, nad závěrem zvalbenou. Stěny jsou členěny pilastry. Ve věži jsou zavěšeny tři zvony. Nejstarší a největší pochází z roku 1777 a je zasvěcen Janu Nepomuckému. Jeho srdce je mladší, pochází až z roku 1821. Druhé dva zvony pochází z roku 1929 a byly ulity firmou Manoušek Brno..

Gottharda z roku 1418, která později zpustla. Již v roce 1670 byla snaha jezuitů vybudovat přímo v Lulči kostel, která ale byla neúspěšná z důvodu nedostatku financí. V 2. polovině 17. století byla obnovena alespoň kaple a došlo ke změně patrocinia. V letech 1739-1741 došlo k rozšiřující přestavbě v barokním slohu. Dokončovací stavební práce ale pokračovaly ještě několik let. Práce na výzdobě byly zadány J. J. Schaubergerovi, který měl vyhotovit tři zděné oltáře, a J. J. Etgensovi, který měl namalovat oltářní obrazy a stropní fresku. K přestavbě velmi přispěl tehdejší farář Jakub Hlávka a následující Franz von Tannenberg. Na sochařské výzdobě se podílel Jan Jiří Schauberger a Ondřej Zahner. Již v polovině 18. století je kaple sv. Isidora, patrona rolníků, označována většinou zdrojů jako kostel. Podle Vladimíra Nekudy došlo k rozšíření stavby na barokní kostel až v roce 1783, avšak v závěrečném shrnutí uvádí kostel sv. Isidora jako barokní stavbu z 1. poloviny 18. století. Farní kronika uvádí, že stavba nebyla provedena příliš kvalitně a proto muselo být již v roce 1782 přikročeno k rekonstrukci kostela. V roce 1830 byla vedle filiálního kostela postavena nová klasicistní fara, protože původní již nevyhovovala potřebám farnosti. V roce 1831 musela být z důvodu špatného technického stavu postavena nová kostelní věž. Současná fasáda kostela a nové okenní vitráže pochází z roku 2007. Tomuto filiálnímu kostelu se dříve říkávalo "zimní", neboť hlavní lulečský kostel sv. Martina se nachází mimo zástavbu na vrcholu kopce zvaném Liliová hora. Jelikož byl v zimním období těžce přístupný, všechny zimní mše byly slouženy v dolním kostele. I když status farního kostela má stále kostel sv. Martina, bohoslužby se v něm konají jen příležitostně. Pravidelné bohoslužby se celoročně konají ve filiálním kostele sv. Isidora..