
Trojúhelníkový výběžek hradu je mimořádně rozlehlý a leží dnes hned vedle silnice vedoucí z Pustiměře do Zelené Hory. Podle archeologických výzkumů hradu předcházelo prokazatelně velkomoravské osídlení. Nejdelší strana plochy má délku asi 150 m a nejkratší 110 m. Dnes je povrch porostlý trávou s několika stromy a v reliéfu je patrno několik nevýrazných prohlubní snad související s hradem, v čele vedle vstupu je dobře vidět okrouhlý reliéf předpokládané věže. Archeologický výzkum odkryl také několik úseků zdiva, včetně věžičky vetknuté do jihovýchodní hradby. Dnes však z nich není vidět ani náznak. Dobře patrné vydělení části lokality je vidět v severozápadní části, před ní je i náznak příkopu. Podle výzkumů však souvisí až z husitským obdobím a opevňováním ozbrojené družiny.
Na místě původního knížecího hradu vystavěl olomoucký biskup Bruno ze Schaumburka nový, biskupský hrad, který se poprvé připomíná v r. 1277. Na hradě častěji datovali své listiny biskupové olomoučtí, k hradu patřila i léna, k nimž náležela některá biskupská panství na Vyškovsku. Když byl v Pustiměři v r. 1340 založen ženský benediktinský klášter, přejal funkci pustiměřského hradu tehdy založený hrad Mejlice, k jehož stavbě bylo částečně použito stavebního materiálu z hradu Pustiměře. Poloha pustiměřského hradu byla dříve kladena ke zbytku rotundy sv. Pantaleona (která byla v r. 1821 z větší části zbořena) nad farní kostel v Pustiměři. Na základě archeologických nálezů bylo založení rotundy položeno do let vlády biskupa Jindřicha Zdíka (1126 - 1150). Tomu by nasvědčovalo i za svěcení rotundy Sv. Pantaleonu, patronu lékařů, takže založení se kladlo do doby uzdravení biskupa z těžké nemoci. Vojtěch Procházka však po průzkumu terénu v r. 1932 zjistil, že hrad stál nad potokem na ostrohu spojeném úzkou šíjí s okolím (hradisko na Zelené hoře), kde byly zjištěny i zbytky základů zaniklých budov.