hřbitovní kaple sv. Jana Křtitele se špitálem

První známá písemná zmínka o vsi Novosedlice (původně ves, z níž se město Slavkov u Brna později vyvinulo) pochází z roku 1237, kdy ji vlastnil Řád německých rytířů. Řád měl ve vsi i komendu (sídlo rytířského řádu, které v sobě spojuje části běžné pro klášter, ale přitom má charakter hradu či tvrze), jejíž zbytky lze ještě dnes najít v podzemí slavkovského zámku.

Nedaleko ležela osada (později předměstí), v níž někdy ve 13. století vznikl malý kostelík společně se špitálem německých rytířů. Někdy za husitských válek špitál zanikl, ale brzy byl Janem Zeleným ze Šanova znovu obnoven. V 16. století kostelík využívali jako modlitebnu čeští bratři. V době třicetileté války zřejmě špitál zanikl. V roce 1656 u kostelíka vznikl hřbitov, protože původní pohřebiště kolem dnes již zaniklého kostela sv. Jakuba Většího, který stával v místech dnešního zámeckého areálu, bylo přeplněné. V roce 1659 se zde začalo pohřbívat. V letech 1676-1677 měl špitál obnovit Dominik Ondřej Kounic. V roce 1743 byla stavba upravena a rozšířena do současné barokní podoby se třemi oltáři.

V roce 1795 nechal Maxmilián Oldřich Kounic k jižní straně kaple přistavět rodinnou hrobku Kouniců s klasicistním tympanonem nad vstupem doplněný rodovým erbem. Do hrobky bylo postupně uloženo 7 zemřelých příslušníků moravské i české větve rodu Kouniců. V roce 1882 byly boční kaple opraveny a na jejich oltáře byly umístěny nové sochy.

V roce 1958 byl areál hřbitovní kaple sv. Jana Křtitele se špitálem vyhlášen nemovitou kulturní památkou České republiky. V letech 2003-2004 proběhl archeologický průzkum, jenž prokázal středověké základy stavby. Poté došlo k její celkové rekonstrukci.