Vyškov

Muzeum soustřeďuje sbírky historické, archeologické, národopisné a sbírku výtvarného umění. Známá je rozsáhlá kolekce vyškovské lidové keramiky, jejíž výroba měla ve Vyškově své zázemí od počátku 18. století do roku 1945..

Není vyloučeno, že hrad přetrval i po převzetí Vyškova olomouckým biskupstvím. Jako biskupský se však uvádí teprve v r. 1318, kdy se připomíná jako součást organizace biskupského lenního práva vyškovské provincie. Hrad stával na okraji vnitřního města a zbytky jeho gotického jádra byly objeveny v I. 1951 1954. Za husitských válek jej husité pobořili, ale již v r. 1449 byl obnoven a nazýval se nový hrad; měl tehdy poschodí a věž. V jeho stavbě pokračoval biskup Tas Černohorský z Boskovic (1458—1482; tehdy se připomíná i kaple), který rozšířil hrad o další křídlo, jak to dosvědčuje jeho erb v dnešní zámecké zdi. Stalo se tak patrně poté, co byl hrad v r. 1468 poškozen útokem vojsk Jiřího z Poděbrad pod vedením hejtmana Mikuláše Střely, neboť město Jiřímu kladlo odpor. Před r. 1487 hrad rozšířil biskup Jan Filipec a někdy na počátku 16. století jej biskup Stanislav Thurzo (1497 1540 přebudoval v renesanční zámek a současně zde zřídil i zámeckou zahradu. Jeho renesanční erb je dnes umístěn nad vjezdem do zámku. Zámek i zahrada byly pravděpodobně velmi honosně, jak to odpovídalo postavení předního moravského feudála. o kráse zahrady svědčí i to, že při morové epidemii v Uhrách nabízel biskup králi Vladislavovi II. pobyt na zámku ve Vyškově, „u kterého se příjemná zahrada nachází“. Později sloužil zámek jako kněžské vězení. V březnu 1605 zasedal na vyškovském zámku moravský zemský sněm. V r. 1619 se v zámku usadila silná biskupská posádka, která měla podporovat akce císařské generála Dampierra v Podyjí, ale 17. srpna 1619 si stavovské vojsko za pomoci vyškovských měšťanů vynutilo její kapitulaci. Za švédského náporu v r. 1643 byl Vyškov vypálena současně značně poškozen i zámek se zahradou. Zámek znovu vystavěl v 60. letech 17. století olomoucký biskup Karel 11. z Lichtenštejna (1664 — 1695), jenž zde zřídil i obrazovou galérii, v 1. 1660—1665 byla v zámku umístěna i mincovna, která se pak odtud dostala do Kroměříže. Jako většinu lichtenštejnských staveb projektoval i tuto přestavbu Giovanni Pietro Tencalla, který je autorem raně barokní italské zahrady s lodžií. Dochovaný latinský nápis na vstupní bráně zahrady hlásá: „Tuto donedávna zpustlou zahradu novým uspořádáním záhonů a založením chodníků upravil, mnohou výsadbou zvelebil, něžnou stavbou sloupořadí a zřízením fontány vyzdobil Karel z Lichtenštejna, 1673.“ Vzhled zámku částečně poznáváme z veduty města z r. 1718, která zachycuje zámek se dvěma věžemi a přilehlou, zdí obehnanou zahradou mimo hradby města, ale v jejich těsném sousedství. Rozsah zahrady byl značně větší než dnes. Vyškovský zámek se stal častým sídlem olomouckých biskupů, hostil mnohé významné hosty, například v r. 1696 moskevskou delegaci při její návštěvě císařské Vídně, kde jednala o politické alianci. V polovině 18. století byl příznivcem zámku biskup Ferdinand Troyer (1745 — 1758), pozdější kardinál, který zde dočasně sídlil a často pořádal lovy v okolních lesích Drahanské vysočiny stejně jako předtím biskup Wolfgang Hanibal Schrattenbach (1711 — 1738), jenž zřídil v zámku divadelní sůl, v němž se hrály italské opery. Od požáru v r. 1753 zámek chátral, v r. 1774 byl změněn ve vojenskou nemocnici a později se stal sídlem biskupských patrimonijních úřadů a obydlím úředníků. V r. 1800 zde pře nocoval ruský maršál Suvorov, před bitvou u Slavkova v r. 1805 se zde konala schůzka rakouského císaře Františka 1. s ruským carem Alexandrem I. Po požáru v r. 1917 byl zámek znovu upraven; olomouckým arcibiskupům patřil až do r. 1928; od té doby náležel městu. Dnes je zámek majetkem ONV; v l. 1951—1954 byla provedena generální oprava a je v něm umístěno okresní muzeum..