Vítovice

Že zde hrádek či opevněné sídlo mohlo stát, usuzujeme z velice příhodného utváření terénu, polohy na strategickém místě přímo nad obcí a v neposlední řadě ze zřejmých terénních úprav a náznaku příkopů. Stejně tak stavbě sídla nahrává částečně i historické okolnosti osudů vsi ve středověku (viz historie). Podobně je například situovaný hrádek zvaný Dobřínsko (okr. Znojmo). Stejně jako toto místo není zatím doložené archeologickým výzkumem či nálezy. Zaujalo také dlouhý a velice úzký výběžek s podobným terénním utvářením. Archeologicky potvrzený je však hrádek Újezd u Černé Hory, který patří také k sídlům situovaným na extrémně úzkém konci hřebene. Výběžek je vítečně chráněný od jihozápadu, kde stráň příkře spadá až do údolí Vítovického potoka, kde také vede turisticky značená asfaltová cesta. Na této stráni jsou také patrné stopy po lámání kamene. Ne sice velkého rozsahu, přesto nelze vyloučit, že mohla být odlámaná i nějaká část hrádku, který tak mohl být ve skutečnosti o něco větší, respektive širší. Případně mohl využít ještě nějaký boční krátký výběžek, v současnosti odtěžený. Této hypotéze nasvědčuje fakt, že po vylámání kamene zůstala zbytková stěna od cesty místy až 10 m daleko a tuto mezeru mohl zaujmout zmizelý blok skaliska, sahající původně až na vrchol výběžku, který tak v minulosti mohl být o několik metrů širší. Druhý bok hrádku, severovýchodní, má také po bocích předpokládaného jádra dostatečně prudké svahy, ale převýšení a strmost nejsou už tak velké jako na opačné straně. Dnes podél tohoto boku vede polní cesta, stoupající k blízkému hřišti. Tím, že cesta a okolní terén výrazně stoupá, se převýšení oproti terénu směrem na severozápad snižuje a v místě předpokládaného šíjového příkopu už činí jen asi 5 m. Dobře chráněný byl i konec výběžku, na jihovýchodě. Terén zde sice klesá pozvolněji a šíje neklesá tak prudce, přesto to byla ochrana dostatečná. Podle utváření možná konec zaujala nějaká předsunutá obranná stavba. Tento konec dnes ve spodní části zabírá novodobá zástavba. Nejméně byl pak hrádek chráněný od severozápadu, kde šíje pokračuje a mění se později v náhorní planinu. Jádro hrádku však nepřevyšuje.

Jeho náznaky jsou dosud patrné. Podle dnešní situace mohla být jeho šířka okolo 12 m. Jeho převýšení od pokračující šíje na severozápadě je jen asi 1 m. Směrem k hrádku je však převýšení asi 2 m a nad příkop se tak zvedá asi 8 x 7 m velká plošinka, která mohlo zaujmout nějaké vstupní stavení či věžička. Nad ní následuje opět o něco vyvýšená, asi 15 x 5 m dlouhá rovná plocha (snad třeba i nějaká forma předhradí?). Těsně pod touto úzkou plošinou se táhne snížená plocha, přibližně stejné velikosti, která nejspíš také patřila k hrádku. Samotný konec výběžku zaujala zarovnaná plocha o rozměrech asi 12 x 8 m. Od zmíněné úzké plošiny je oddělena výrazným projmutím. Zda jde o příkop není jisté, neboť toto projmutí nepřerušuje obě plošiny zcela, ale pouze se do nich „zakusuje“ směrem od severovýchodu. Obě plošinu jsou navíc ve stejné výškové úrovni. Je tak otázkou, zda byly odděleny a nebo tvořili původně celistvé jádro a projmutí není pozůstatkem po nějaké stavbě. Každopádně na konci výběžku (v nejchráněnějším místě) by se dobře vyjímala obytná věžovitá stavba. Náznaky v podobě prohlubní jsou i na severovýchodním boku, ovšem několik metrů pod nejvyšším místem a nejspíš jsou novodobého charakteru. Na povrchu nejsou patrné žádné zbytky kamenů. Vrchní plocha hrádku je porostlá travou a v příležitostném narušení porostu je patrná kamenito-písčitá zemina. Na povrchu se oficiálně zatím nepodařilo nalézt ani zlomek keramiky. Je však hojná na poli pod sídlem. Podle utváření místa (pokud zde hrádek stával) bych se jistě klonil k dřevěné podobě a možné je také to, že hrádek nebyl zcela dokončený. Asi 1 km severozápadním směrem se nachází lokalita zvaná Hrádek u Vítovic. I zde se uvažuje zatím nepotvrzeně o středověkém využití v kontextu s historickými událostmi (viz historie). Ani na tomto místě však není archeologicky doložené středověké využití. S jistotou je zde zatím doloženo osídlení v pravěku (viz samostatné heslo na tomto webu). Pokud se však potvrdí, že Hrádek u Vítovic byl buď jen vojenskou základnou, či možná nebyl ve středověku využitý vůbec, značně se zvýší pravděpodobnost, že toto popisované místo, označené jako hrádek Vítovice bylo sídlem patřícím ke středověké vsi a možná jeho osudy a důvody vzniku korespondují s úvahou popsanou u historie tohoto místa.

Středověká historie obou není vůbec vyjasněna. Hrádek u Vítovic, možné další středověké sídlo, také není archeologicky potvrzeno a uvažuje se, že pokud sloužilo ve středověku, tak jen jako základna bojových oddílů. Že však byl Hrádek u Vítovic osídlen již v pravěku, potvrzeno je. Nálezy z let 1982 a 1988 pocházejí z kultury jevišovské z pozdní doby kamenné a z kultury horákovské z doby halštatské. Jisté je, že ves Vítovice koupil v roce 1406 Mikeš Roman z Myslejovic. Jeho synem byl Petr Roman z Vítovic. Ten byl na straně vládnoucího rodu a v Zikmundových službách se jistě uplatňovala velice často i jeho bojová družina, která působila na střední a jižní Moravě. Služba to byla velice výnosná, zvlášť v době válek, a tak si mohl Petr Roman dovolit koupit v roce 1437 zlínské panství. Vítovice pak od něj odkoupil v roce 1448 rod z blízkých Šumic. Zdá se tedy, že opevnění na Hrádku u Vítovic sloužilo (pokud se to potvrdí) ve středověku pouze krátkou dobu, snad dvě desetiletí, tedy za místního působení Petra Romana a to do roku 1437, než získal zlínské panství, respektive do doby než Vítovice připadly Šumicím v roce 1448. I z důvodu jeho životní náplně, jako válečníka, je pravděpodobné, že Hrádek u Vítovic sloužil jen jako základna pro něj a jeho družinu, pokud se zrovna zdržoval ve Vítovicích. Neměl proto potřebu zde budovat jiné sídlo. Valy pravěkého hradiska byly pro ochranu tábořiště vojenské družiny postačující a jejich velitel si pro svoji potřebu zřídil menší pevnůstku, opevněnou příkopem a valem v zadní části pravěkého opevnění. A teď k našemu nepotvrzeného hrádku nad Vítovicemi. Pokud by hrádek Vítovice přímo nad obcí skutečně potvrdil archeologický výzkum, bylo by třeba hledat důvod jeho vzniku. Vznik hrádku by mohl být totiž spojený s rokem 1407, tedy s dobou, kdy ves Vítovice koupil otec Petra Romana, Mikeš Roman z Myslejovic. Ten si mohl za sídlo vybrat velice příhodný výběžek přímo nad obcí. Je možné, že sídlo nestihl před svoji smrtí ani dokončit a jeho syn Petr Roman si nakonec vybral za základnu vzdálenější Hrádek u Vítovic, neboť ten poskytoval neporovnatelně větší prostor pro jeho družinu. Všechny tyto otázky jsou však jen mojí úvahou. Možné je také totiž to, že ve středověku nebyl využitý jak Hrádek u Vítovic (jedná se tedy pouze o pravěké, archeologicky doložené opevnění), tak i hrádek Vítovice a sídlo příslušející ke vsi je třeba hledat jinde a námi popisovaný hrádek zde tedy nestál a všechny náznaky, které dnes ukazují na středověké sídlo, jsou pozůstatky nějakého jiného objektu.