
Obec Luleč (dříve Lileč, Lulč či Lilč) se nachází v Jihomoravském kraji v okrese Vyškov, 7 km jihozápadně od města Vyškov na úpatí Drahanské vysočiny. Luleč je rekreační obcí s mnoha zajímavostmi. Nad obcí, na kopci zvaném Liliová hora (Monte Liliorum), se tyčí z dálky viditelný římskokatolický farní kostel sv. Martina. Uvnitř je zachovalé původní zařízení. Uprostřed dvojdílného hlavního oltáře je obraz sv. Martina, který zhotovil Ignác Raab. Na výzdobě se podílel např. sochař Jan Adam Nesmann, jehož dílem jsou sochy sv. Cyrila a Metoděje, Petra a Pavla. Ke kostelu přiléhá hřbitov. Vedle něj je místo, kde v 1. pol. 16. stol. stála tiskárna bratří Habrovanských. Na vyvýšenině mezi kostelem a roklí jsou pozůstatky hradu a dřevěná vyhlídka s posezením.
Na horu se dostanete přímo z obce Luleč po naučné stezce nebo od hlavní silnice cestou k lomu, v němž jsou tenisové kurty. Na rozcestí odbočíte vlevo a křížová cesta Vás dovede až ke kostelu. Kdybyste na rozcestí pokračovali rovně, dojdete ke zmíněnému lomu s kurty, u něhož je hezké jezírko a po pravé straně se v lesním porostu skrývá velmi zajímavá skalní rozsedlina, kterou lze projít.
V roce 1672 měl tři oltáře, dvanáct obrazů a tři zvony. V roce 1719 byly do kostela nainstalovány první varhany. Protože bývá hlavní kostel v zimě špatně přístupný, vznikl v letech 1739-1741 přímo v Lulči menší chrám sv. Isidora, který je nazýván zimní (protože se v něm slouží mše pouze v zimě). V roce 1751 byla zahájena stavba nového kostela také na Liliové hoře na náklady lulečského farář P. Martina Dvořanského, který na stavbu věnoval veškerý zděděný majetek. Původní gotická stavba byla částečně zbořena a na jejím místě v letech 1751-1753 vznikl dnešní pozdně barokní chrám sv. Martina. Ke stavbě byl využit materiál ze strženého původního chrámu, ale i z hradu. Farář P. Martin Dvořanský se dokončení stavby nedožil. Zemřel 31. prosince 1752. O dokončení kostela se zasloužil P. Jan Martin Scheberle. V roce 1756 byl kostel slavnostně vysvěcen. Dne 14. května 1823 v sedm hodin večer při velké vichřici uhodil do kostelní věže blesk a střecha krytá šindelem celá shořela. Při požáru spadly všechny tři zvony, ale rozbil se pouze nejmenší. Velký památný zvon z roku 1510 i prostřední zůstaly nepoškozeny. V roce 1826 byla postavena nová věž. V roce 1830 byla v obci u kostela sv. Isidora postavena nová klasicistní fara, protože původní již nevyhovovala potřebám farnosti. V roce 1856 se konaly velké oslavy ke 100. výročí od vysvěcení chrámu. V roce 1913 byla šindelová krytina střechy chrámu nahrazena novou glazurovanou křidlicí. V roce 1932 se v chrámu propadla podlaha a otevřel se tak vchod do čtvercové krypty se čtyřmi dubovými rakvemi. Poté byl vchod opět zazděn a hrobka již nikdy nebyla otevřena. Na konci II. světové války byla poškozena kostelní věž, která sloužila německým vojákům jako pozorovatelna. Poté byla věž chrámu sv. Martina se souhlasem Památkového úřadu zvýšena a opatřena novou cibulovitou střechou. Odborné práce zajistil místní stavební architekt František Pospíšil. V roce 2015 byla zahájena postupná oprava střechy.