klášter kapucínů s kostelem Panny Marie Andělské

Hřbitovní kostel Panny Marie ve Vyškově je původní kostel kapucínů. Vyznačuje se typickou architekturou tohoto řádu, který byl přísně řízen tehdejšími plány - jednoduchost linií a sevřenost proporcí. Stavba proběhla v letech 1617-24, kdy hlavním mecenášem byl olomoucký biskup František Dietrichstein. Právě on požádal kapucíny o založení kláštera. Komisař česko - rakouského komisariátu a čtyři další stavitelé - P. Bonaventura z Benátek, P. Eusebius z Bergama, P. Gabriel z Bavorska a P. Ambrož z Rovereda - se dostavili do Vyškova a vybrali vhodné místo u biskupského zámku k vystavění kláštera. Plány byly zhotoveny 30. května 1616. 16. května roku 1617 byl vztyčen kříž a položen základní kámen. Biskup hrabě Kolovrat pak 10. srpna roku 1624 kostel vysvětil.

Roku 1680 byla povolena první přístavba sklepa se skladištěm a pokojíky pro hosty. V roce 1706 byl položen základní kámen k přístavbě. Kostel již byl malý a řeholníkům nestačil. Byl zvětšen o přízemní místnosti, deset cel, kapli pro nemocné, dále byla zařízena nová krypta.

V době okupace Švédy došlo ke značnému poškození. U kostela vznikl i kapucínský konvent.Velká přestavba svatostánku proběhla v polovině 18. století na náklady olomouckého biskupa Wolfganga kardinála Schrattenbacha. Ten nechal roku 1727 stavitele Jana Křtitele z Vyškova prodloužit kostel o pět a půl sáhu. Byla též zřízena oratoř a zvětšena chodba, vedoucí ke kapli sv. Anny.

Hlavní oltář byl opatřen novým obrazem (1734). Roku 1738 postavil tesařský mistr Matěj Gotthard Spanwaldt novou vížku nad kostelem. Před rokem 1751 vznikl nový oltář, po roce 1753 byl po velkém požáru vybudován nový vchod za boční kaplí.

Josefínské reformy v roce 1787 zapříčinily zrušení zdejšího kláštera a tak se kostel stal veřejným a konventní budovy se využívaly pro sklad soli. Z klášterní zahrady se roku 1789 stal městský hřbitov a klášterní budovy byly téhož roku zbořeny.

V druhé polovině 20. století došlo ke zrušení a odsvěcení kostela. Následně byl využíván pro sklad stavebního materiálu a také jako márnice. Kostel velmi chátral a po roce 1989 ho církev předala městu. Došlo ke generální opravě objektu a ten od roku 2005 slouží kulturním účelům. Dnešní podoba kostela je odpovídající baroknímu stavu po přestavbě ve 20. letech 18. století.

V kostele se z původní doby mnoho nezachovalo. Nejcennějšími památkami je erbovní znamení kardinála Františka Dietrichsteina a biskupa Wolfganga Hannibala von Schrattenbacha. U hlavního oltáře se nacházela dvojitá oratoř. Na kruchtě byly varhany. Na vstupním portále jsou viditelné heraldické znaky. Zde jsou právě umístěny znaky kardinála Dietrichsteina a biskupa Schrattenbacha. Nad erby je freskový obraz světa a nad ním kruhové okno. Po zaniklých budovách jsou částečně dochovány sklepy a studna. Samotný kostel je vyhledáván pro svoji mimořádnou akustiku k hudebním produkcím.