Kobeřice

První zmínka o tvrzi je z roku 1366, kdy je majitelem Vilém z Kobeřic. Ten ji spolu se vsí postupuje Ješkovi řečenému Markétka z Roždálovic, jemuž je v roce 1374 uděluje markrabě Jan Jindřich lénem. Po jeho smrti v roce 1398 je udělena markrabětem Joštem jako léno Petru Kdulincovi, po něm následuje Jan z Moravan a Martin z Drahanovic, jehož rod vlastní Kobeřice do poloviny 16. století. Někteří členové rodu přijali příjmení Koberský. V roce 1490 žalují bratři Martin a Znata z Drahanovic Dobeše z Boskovic, že jako jejich poručník spálil tvrz a vylovil rybník. Nová tvrz je zmiňována v závěti Jana Koberského z roku 1539. Tvrz byla renesančně přestavěna v roce 1580 Jindřichem Věžníkem z Věžník. Ve slavkovském urbáři (1597) se píše "o mnohých pokojích pod i nad zemí". Jeho dcery Ludmila a Johanka v roce 1600 prodávají tvrz a ves Kobeřice Oldřichovi z Kounic a panství bylo připojeno ke Slavkovu. Po uspořádání majetku po bitvě na Bílé hoře připadly Kobeřice pod lichtenštejnské panství ve Ždánicích, což předznamenalo úpadek a poté úplný zánik tvrze. Při budování silnice v roce 1889 zde byla nalezena až dva metry silná zaoblená zeď s hlubokými základy, zřejmě pozůstatky staré tvrze. Při stavbě usedlosti v roce 1922 byl odkryt valeně klenutý sklep, který byl začleněn do zástavby.