Lomnice nad Popelkou

Barokně byl přestavěn mezi lety 1730 – 1737 hrabaty z Morzinů a později se dočkal také dalších úprav. Zámek je trojkřídlý, patrový, boční křídlo při náměstí je zvýrazněno mansardovou střechou a členitější barokní fasádou. V přízemí jsou křížové hřebínkové a valené klenby s výsečemi. Volná rekonstrukce původní tvrze zhotovená podle popisu Augustina Sedláčka a J. J. Fučíka je zachycena na obraze A. Chmelíka v místním muzeu. V současné době v přízemí Zámku sídlí Kulturní a informační středisko, Městská knihovna a kanceláře Technických služeb. V prvním patře nalezneme velký sál, ve kterém se konají nejrůznější výstavy, koncerty, besedy, společenské zábavy a plesy, dále společenský salonek a loutkové divadlo. Altán na nádvoří Zámku se též využívá pro nejrůznější hudební produkce. Pod budovou se nachází krásné a tajemné sklepení..

1397 – 1422. Protože patřil k odpůrcům krále Václava IV., dobyl Lomnici králův hejtman Hynek Jablonský v r. 1417, ale nakonec byla Janu Košíkovi udělena milost. Při dobývání Lomnice se poprvé uvádí zdejší tvrz. Z dalších majitelů se r. 1462 připomíná Aleš ze Šanova a r. 1482 Jan z Černína. R. 1524 prodal Jan Bílský z Kařišova Lomnici Vilému Štěpanickému z Valdštejna. Tenkrát tvořily lomnické zboží tvrz, dvůr a městečko Lomnice a deset vsí. Po Vilémově smrti r. 1557 přikoupil jeho syn Václav ještě další dvě vesnice a v l. 1566 – 1567 přestavěl starou tvrz na zámek. Obraz této renesanční stavby byl zachycen v jednom ze dvou lomnický kancionálů z let 1578 a 1583. Dochoval se také popis zámku v lomnickém urbáři z r. 1667. Podle něho byl zámek kamenný, měl kruhový půdorys, byl chráněn dvojí hradební zdí a příkopem. Před první branou s věží byl padací most, po němž se vcházelo do přízemí zámku. V prvním poschodí, kam vedlo trojí schodiště, byly obytné místnosti, dva sály, kaple a kancelář. Na půdě byly čtyři obilní komory, pod zámkem tři sklepy na led. Krytina zámku byla šindelová. Uprostřed malého nádvoří stála kašna, z níž se voda odváděla do zámeckého rybníčku s trojími sádkami. Kolem zámku byla zahrada. Tak vypadal budova po požáru, který postihl městečko i zámek r. 1590. Po smrti Václava z Valdštejna r. 1579 spravovala statek jeho manželka Eliška z Martinic. Po ní patřil jejím čtyřem dcerám, kterého ho přenechaly r. 1630 Albrechtovi z Valštejna. Ten ho udělil v léno Ottovi Bedřichu Harrachovi, ale protože smluvenou částku Valdštejn nezaplatil, získala po jeho smrti r. 1634 statek zpět Eliška Žerotínská z Valdštejna. Její synovec Jan Viktorin z Valdštejna prodal r. 1654 Lomnici hraběti Janu Morzinovi. Poslední přestavbu lomnického zámku prováděl Václav Morzin. Původní jeho plány však nebyly úplně realizovány, jak o tom svědčí popis zámku v lomnické pamětní knize: „R. 1737 byl dostaven nynější vrchnostenský lomnický zámek dle tehdejšího obzoru, ale jen polovice toho stavení postavena jest. On měl býti do čtyř úhlů, veprostřed okrouhlý dvůr a veskrz průjezd. Toto stavení má pěkné sklepy, kolem vnitř jde šíje, odtok do kozího rynku; při zemi má pohodlné příbytky, vše dobře sklenuté, ale hoření pokoje tento čas velmi zpuštěné a zanedbané jsou.“ Tato stavba se s nevelkými úpravami zachovala dodnes. Je to jednoduchá trojkřídlá jednopatrová budova postavená v barokním slohu. Stopy po příkopu a valech již nejsou znatelné. Rudolf Morzin prodal r. 1796 Lomnici trutnovskému obchodníku Ignáci Falgemu, od jehož vnuka ji získal kníže Karel Rohan. To již bylo ze zámku jen sídlo vrchnostenských úřadů. R. 1848 při zrušení patrimoniálního systému patřilo k panství městečko Lomnice a 21 vsí. Od r. 1850 byl zámek sídlem okresního soudu a trestnice. V r. 1919 koupilo zámek s přilehlými pozemky družstvo Živnostenský dům a přizpůsobilo ho společenským účelům. Naposledy byl v l. 1957 – 1958 upraven pro domov důchodců..