
Mezi Pakou a Olešnicí Levínskou táhne se horský hřeben, který se na dvou místech sedly prohýbá a skorem všude lesem porostlý jest. Na úpatí jeho při západním konci Olešnice a za vsí Podlevín, totiž od této na oné straně hory vybíhá strmý ostroh, na němž někdy Levínský hrad stával. Jsa od ostatní výšiny příkopem zavřen a nad to strmými stráňemi zpevněn, byl na onen čas sídlem velice tvrdým. Stará cesta, kterouž se k němu jezdívalo a chodívalo, posud jde volně do vrchu a točíc se před samým příkopem, jde podle něho a pokračuje pak do lesa ke vsi Podlevínu. Přešlo-li se od té cesty přes příkop dvojí, vstupovalo se na přehradí, nyní jako celé hradiště lesem zarostlé, na němž se na severní a východní straně rozvalené hradby, t.j. náspy kamení a rumu spatřují. Na ostatních stranách náspů není, buď že již rozebrány před lety aneb že tu byly toliko dřevěné hradby. Zadní hrad oddělen jest od předhradí hlubokým příkopem a obsahoval stavení do trojhranu založené, z něhož zbyly základy rumem a kamením zasuté. Nad ním k severovýchodní straně jest dvorek čtverhranný.
Jak se zdá, založen jest hrad Levín od potomka nějakého pana Nakoslava (r. 1239) a syna jeho Načerata z Brady, kteří lva na svém štítě nosili. A zajisté má týž znak Naček z Levína, který se r. 1333 dne 19. prosince v listu na prodej Kostomlat připomíná. Snad jest i zakladatelem hradu, poněvadž se r. 1318 Načeratem z Konecchlumě nazývá. Roku 1355 byl již mrtev, a vdova jeho Marta seděla na věně svém buď v Konecchlumě nebo jinde. Roku 1363–1375 seděl zde Jakub z Levína rodu neznámého, který měl druhý hlas podací kostelního v Olešnici, děle se oň s vladykami Žďárskými. Od roku 1380 seděl na Levíně Zdeněk z Hustířan jinak z Levína řečený, který se až do roku 1404 jako spolupatron kostelů v Olešnici a Poličanech připomíná. Snad jest on a Zdeněk z Levína, jenž byl r. 1421 přítomen na sněmě Čáslavském, jedna osoba. Roku 1449 seděl na Levíně Petr z Kopidlna, který držel s jednotou Poděbradskou, ač-li se tu nevyrozumívá Levín na Chlumecku. V 15. věku připojeno jest zboží Levínské k panství Kumburskému a hrad tak brzo opuštěn a zkažen, že se ani v zápisech 16. věku jako pustý zámek nepřipomíná.
To je zároveň i nejstarší zmínka o hradě. V roce 1355 byl již mrtev, jestli hrad připadl vdově Martě nevíme. Jisté je, že zde v letech 1363–1375 seděl Jakub z Levína (neznámého rodu) a v letech 1380–1421 Zdeněk z Hustířan a na Levíně. V roce 1449 se v souvislosti s Levínem objevuje Petr z Kopidlna, není však jisté, že se v jeho případě jednalo skutečně o tento Levín a ne o Levín na Chlumecku. Hrad byl totiž roku 1421 připojen ke kumburskému panství, následně byl opuštěn a již během husitských válek zpustl. V 16. století byl zřejmě v takovém stavu, že se nevyskytuje ani jako zřícenina v zápisech z té doby. Dispozice hradu byla dvojdílná. Celý objekt byl obehnán příkopem a valem, který byl na nejpřístupnější východní straně obzvlášť mohutný a příkop zde byl zdvojený. Vstup do lichoběžného předhradí býval ve valu proraženou branou přes příkop ze severovýchodní strany. V předhradí se nedochovaly ani náznaky původní zástavby. Cesta se zde stáčela vpravo a přes další příkop oddělující obě hradní dispozice se vcházelo do rovněž lichoběžného jádra. Severní stranu jádra zaujímal podlouhlý palác s přístavbou zřejmě s točitým schodištěm při čelní hradbě. V protilehlém jižním nároží, přistavená k nároží hradby bývala další, podstatně menší, snad jen dvouprostorová stavba. Levín býval malým šlechtickým hradem, kde hlavní obrannou i obytnou stavbou býval hradní palác. Areál je dnes zarostlý lesem..