Borovnice

189. Až do roku 1968 stál již nepoužívaný mlýn na svém místě a byl několikrát opraven. V roce 1966 jej zasáhl blesk a v roce 1968 byl na základě rozhodnutí Krajské památkové správy i přes protesty občanů i obce Borovnice rozebrán a převezen ke konzervaci do Hostinného. Půdorys mlýna měl rozměry 5,5 x 5,3 m a celková výška byla 11,2 m. Mlýnské složení pocházelo z roku 1878. Mlýn je podle svého majitele označován jako Haklův čp. 5 a je stále chráněn Státní památkovou správou. Tento mlýn byl často zobrazován, např. jeho model asi z roku 1925 je v Okresním muzeu v Nové Pace. Od roku 1997 se borovničtí opět snažili navrátit dominantu jejich obce zpět tam, kam patří. Bylo čerpáno z dokumentace, kterou v roce 1965 provedla firma Stavoprojekt Hradec Králové. Za tím účelem byl v Borovnici místními dobrovolníky založen Spolek Větrák, který ve spolupráci s obcí navrátil tuto krásnou dominantu obce zpět tam, kam patří. Přibližně 1,5 km na východ lze najít památník bývalého větrného mlýna, odkud je nádherný výhled na Krkonoše. Při cestě k památníku se lze zastavit u Pruského kříže. Na novém místě vyrostla replika ve spolupráci obce, Spolku Větrák, řemeslníků a několika středních škol za podpory Královéhradeckého kraje..

kolikerými statky pozemskými v našem okolí. Matěj Sudlička z B., r. 1488 hejtman na Liticích, nebyl již v držení kolébky rodu svého, an ji roku 1487 držel Beneš z Vartemberka seděním na Borovnici, jehož jen jediná listina připomíná. Na počátku 16. stol. držela Borovnici Kateřina z Pernšteina, manželka Jindřicha staršího ze Švamberka, a ta prodala okolo r. 1530 Borovnici tvrz, dvůr popl., ves celou, Skrovnici, Libchavu, spadlo po její smrti na krále a dáno jest Vilémovi z Pernšteina, jemuž také Johanka ze Lhotky, manželka Víta, městěnína Rychnovského a dcera Vavřince Malšovského, práva svého po předcích postoupila (DD. 17. str. 29). Tudíž jest p. Vilém úředníky dvorskými zveden na Žalmanovou Lhotu ves a dvůr s dvojím poplužím v 200 kopách gr. 1. 1497 (DZ. 249. C 25). Lhotka zůstala potom při Potšteinsku až na časy Arnošta falckraběte, jenž panství to na kusy rozprodal a (vkl. r. 1558 dne 4. srpna) vsí Lupenice c. t. m., Čižin, Lhoty Žalmanovy a Slemena Mikuláši Pecingarovi z Bydžína za 1525 k. gr. č. postoupil (DZ. 87. A 15.). R. 1536 slove také Lhotka naše Lhotou Malšovskou (DZ. 6. C. Kladruby, Plchovy vsi, ve Všestarech dvory kmecí osedlé i pusté Vácslavovi Okrouhlickému z Kněnic za 1700 k. gr.č. V rodině rytířů těchto, kteří pocházeli bez pochyby z Okrouhlic a Knínic v Čáslavsku a užívali na štítě rohů beraních v poli zlatém, byli tehdáž tři bratří, Jan, Vácslav a Bohuše, kteří se vším otcovským dědictvím od sebe oddělili a okolo r. 1520 v Chrudimště osedlí byli, kupujíce tu rozličná zboží. Podlé tituláře r. 1534 vydaného byl Vácslav pánem na Borovnici; k tomu přikoupil r. 1536 od Anny z Bezděkova díl její po otci Dobšovi na dvoru Bezděkově, vsech Dubí, Tutlecích, Lhotě Malšovské, Jedlině, od Grizeldy z Říček koupil r. 1545 tvrz Doudleby se zbožím a mimo to držel vsi Jámy a Lupenici, jež však roku 1559 s Bezděkovem prodal, též získal r. 1559 od falckrabě Arnošta ves Lhotu Lipanskou s díly Velké a Malé Skrovnice. Konečně ještě přikoupil panství Litické s polovicí Žamberka. Takle arci nabyl znamenitého bohatství, ale i dluhy na těch statcích byby veliké. Posledním pořízením daným 1. 1561 v pátek po přenesení sv. Vácslava odkázal všechna panství dětem svým, nad nimiž také zřídil poručníky. Statek Borovnický zvláště odkázal manželce své, aby jej držela až do své smrti. Zemřel roku 1562. Po jeho smrti prodali poručníci panství Litické a Doudlebské, čímž statky Okrouhlických na pouhou Borovnici ztenčeny. Bjancifora z Pařízku sedíc na Borovnici, chlebila ve vdovském stavu až do své smrti r. 1587. Peníze své (1000 k. gr. č.) a klenoty odkázala r. 1565 dcerám svým, ves Lhota Lipanská s obojí Skrovnicí dostala se dceři Bohunce Bubnové, po níž ji zdědil syn její, Mikuláš mladší z Bubnu. Sňatkem Kateřiny z Kněnic s Janem starším Kapounem ze Svojkova dostala se tomuto rodu Borovnice, a titulář r. 1589 jmenuje Jana seděním na Bartoušově a Borovnici. Ze sňatku svého s Kateřinou splodil dítky Vácslava (mladšího), Albrechta, Jiřího, Annu a Krystynu, z druhého manželství s Kateřinou Hamzovou ze Zábědovic pošel syn Kryštof. Po smrti Janově († roku 1595) následoval ve správě obou statků syn Vácslav mladší Kapoun ze Svojkova a spravoval je jménem bratří a sester svých. Poněvadž nebylo možno statek bez toho skrovný mezi tolik dědiců rozděliti, uzavřeno raději jej prodati a potom se rozděliti. R. 1597 dne 23. února pro dali komisaři od soudu zemského zřízení tvrz se dvorem popl., ves Borovnici a ves Polom Janovi Jiřímu Štosovi z Kounic, jenž byv před tím pánem na Svrchních Starých Bucích, toho statku byl Mikulášovi Štosov postoupil. Jan Jiří zemřel kdysi před r. 1614, zůstav čtyři syny : Budivoje, Jiříka, Jana Přecha a Adama Mikuláše, z nichž jen první let svých při smrti otcově měl. Jiřík „ přiševši “ r. 1614 k letům 20 při Budivojovi toho vyhledával, aby mu díl otcovský z dědictví jich vydal. Budivoj tomu na odpor nebyl, nýbrž se pronesl, poněvadž statečkové jich Borovnický a Bucký skrovní jsou a bez veliké škody na 4 díly k roztržení přijíti nemohou, že by toho vděčen byl, aby bratr díl na penězích vzal. “ Jiřík to uslyšev, takové podání bratrovo si oblíbil a s přilednáním přátel obou stran a mateře Kateřiny ze Železna udělána r. 1614 dne 28. listopadu smlouva, již Jiříkovi jisté peníze vykázány. Něco později shledáno jest Budivojem, že zůstává na statku mnoho dluhů velikých po Janovi Jiřímu, a za tou příčinou vida, že obtížno na tom statku hospodařiti, toho při císaři Rudolfovi vyhledával, aby na místě sirotkův nezletilých jisté komisaře ke prodeji statku nařídil. Smlouvou roku 1617 dne 24. května učiněnou koupil tvrz Borovnici s dvorem, rybníkem Větším a Menším, příkopem okolo tvrze, vsí a ves Polom za 12500 kop míš. Jan mladší z Bubna a na Závrší. Týž byl roku 1618, 25. května za nejv. generalvachtmistra vojska stavovského nařízel a měl v následujících bězích válečných nemalé účastenství. Jak se zdá, přešly Borovnice ještě v průběhu této nešťasné války v držení Rudolfa Zejdlice ze Šénfeldu, pána Choceňského, jehož stihla pokuta pro súčastnění se povstání. Statek Borovnický jemu vzatý prodala komora česká r. 1623 Albrechtovi E. z Valdšteina V. zároveň s panstvím Choceňským, s nímž potom rovou z Gumpendorfu statek Borovnický s přivtěleným k němu Závrším Martě v. Serethein roz. Schnetterové za 28.000fl. rh. Paní tato však nepodržela statek pro sebe, nýbrž odevzdala jej r. 1637, Maxmilianu Lukavskou z Lukavice, s níž několik dětí splodil; nemaje však stálého zdraví zemřel r. 1653, 24. prosince a pohřben jest v kostele Sudslavském. Podlé poslední jeho vůle měla býti dotčená manželka jeho poručnicí statku a sirotkův; oželevši manžela svého za několik let, pojala v druhém loži Jana Petra Hoberka z Henersdorfu, s nímž společně starý kostel v Sudslavi znovu vyzdvihla (r. 1664). Zemřela r. 1686, 10. srpna a pohřbena v kostele Sudslavském. Borovnici zdědil po ní (společně se sirotkem po prvním manželu) manžel její Jan Petr, jenž měl také statek Humburský a mnohé úřady a důstojnosti, jako cís. rady, místodržícího, soudce zemského, podkomořího zastával. Týž držel r. 1675-1685 statek Velkou Lhotu a prodal r. 1688, 30. dubna statek Borovnický s dvorem tudíž, dvůr Závrší, ves Malé Lhoty se dvorem poplužným, Polom, Skrovnici, Sudslav a Seč. Terezii Eleonoře ovdovělé hraběnce Ugartové roz. ze Žďáru za 60.000 fl. Nová držitelka, jež přikoupila r. 1690 Velké Lhoty, zůstavila po sobě mnohou hezkou a posud zachovalou památku. Jejím přičiněním se stalo, že kostel Sudslavský, jenž od dob reformace prodal Ferd. Sigmund Kurc svob. p. ze Senftenova, rada dvorské říšské a komorník, s chotí svou Martou Eliškou roz. Mušingekatolického svého duchovního pastýře postrádal, zase (r. 1690) na kostel farní povýšen byl. Na vrchu Homoli, na onen čas pustém, založil r. 1692 kostelík zasvěcený p. Marii bolestné s 2 kaplemi a dlouhé schody, jež z údolí ke kostelu vedou. Poněvadž pak lid okolní na kolik hodin vzdálený ke kostelu tomuto putovali se jal, začali se pod kopcem i lidé usazovati, a tak povstala osada Podhomolí. Hraběnka zemřevši roku 1705, 30. ledna, pochována jest v tomto novém kostele. Dcera její Marie Maxmiliána (†1711) byla vdána za hraběte Frant. Karla Zárubu z Hustířan, pána na Kostelci, jemuž také statek svůj Borovnický odkázal. Tento zemřel r. 1714 a odkázal Kostelec i Borovnici synu svému Josefovi Antonínovi, jenž byl poslední svého rodu, an mimo tři dcery mužských potomků nezůstavil. Při dělení dcer r. 1744 obdržela Marie Anna provdaná Rogendorfová statek Borovnický a postavši při kostele Homolském kaplanku, prodala Borovnici roku 1756 knížeti Frant. Oldřichovi ze Vchynic..