Areál fary
Pohled od jihu. V popředí budova fary, vlevo stáje, v pozadí roubená stodola.
© Zbyněk Šimůnek, 05/2009
Budova fary
Fara je samostatně stojící obdélnou stavbou symetrického půdorysu. Omítka šedá, hrubě nahozená, novodobého původu. Sokl je obložen plochými kamennými deskami, patra oddělena kamennou kordonovou římsou s profilovaným spodním okrajem. Korunní římsa štuková, profilovaná výraznými ústupky. Střecha mansardová, krytá plechem, s dvojicí sdružených komínů ve vrcholové části. Severní a jižní fasády jsou pětiosé, se širší středovou osou, západní a východní fasády trojosé, symetrické. Severní a západní fasáda mimo říms hladká, jižní a východní člení v jednotlivých osách ploché štukové lizénové rámce, kolem jižní středové osy a při nárožích jsou vertikální lizény zdvojené. Severozápadní nároží v přízemí zesíleno konickým kvádrovým opěrákem.
Okna obdélná, v kamenných tesaných ostěních s uchy, lemovaných páskou, na plochých patkách, s klenáky a plochými parapety. Okna obytných místností a chodby uzavřena zdvojenými čtyřdílnými rámci, vnější rámce osazeny v ploše fasády; okna přízemí doplněna provlékanými mřížemi z kovaných hranolových prutů. V oknech schodiště a dílny v západní fasádě rámce jednoduché, ve špaletě. Spodní část oken přízemí v západní části severní fasády zazděna, jižní přízemní okno západní fasády dodatečně zazděno zcela.
Dvojice portálů, oba v osách severního i jižního průčelí, oba kamenné, obdélné s nadsvětlíky. Jižní portál bohatěji zdobený, s průchodem i nadsvětlíkem sedlového tvaru, ostění lemováno vpadlou páskou, v nadsvětlíku doplněnou kapkami a podloženým klenákem. Dveře dvojkřídlé, svlakové konstrukce ze šikmo skládaných desek, s profilovanou klapačkou a novodobým kováním. V nadsvětlíku původní kovaná stáčená mřížka. K portálu vede schodiště o sedmi kamenných stupních s předsazenými čely. Severní portál prostší, obdélný s nadsvětlíkem, hranolové ostění s uchy lemované páskou a završené klenákem, dvojkřídlé svlakové dveře ze šikmo skládaných profilovaných desek s plochou klapačkou, pobité kovanými hřeby, se zdobeným klikovým kováním a krabicovým zámkem, dvojice zdobených kovových přítuh.
V nadsvětlíku provlékaná mříž z kovaných hranolových prutů. K nadsvětlíku připevněna novodobá kovová stříška krytá vlnitým plechem.
Budova stájí
Severozápadně od budovy fary, orientovaná podélně sever-jih, s drobným obdélným přístavkem na jižní straně. Přízemní budova je umístěna ve svahu, je vyzděna z nahrubo přitesaných pískovcových kvádrů, neomítaná. Trojúhelné štíty nesoucí sedlovou střechu jsou cihlové, rovněž neomítané. Obě delší fasády – východní i západní – jsou šestiosé, nároží člení reliéfní lizény, ty lemují na obou průčelích i čtvrtou osu od jihu. Západní průčelí, obrácené do polí, prolamuje šest příčně obdélných okének v jednoduchých kamenných ostěních, uzavírají je provlékané mříže z kovaných hranolových prutů. Stejná okna jsou i v 1., 3. a 6. ose východního průčelí, které je obráceno do dvora. Ve 2. a 5. ose se zde nacházejí obdélné portálky v kamenných hranolových ostěních, ve 4. ose, lemované lizénami, je obdobný obdélný portál doplněn nadsvětlíkem, uzavřeným provlékanou mříží. V překladu tohoto portálu je vytesána reliéfní obdélná kartuše s vykrojenými rohy, v ní vytesán letopočet „A. D. 1832“. Portály uzavírají jednoduchá prkenná dvířka. Čelní stěny budovy jsou nečleněné, jižní cihelný štít rozdělen reliéfní římsou do dvou etáží – v dolní dvojice segmentových okének, v horní jedno oválné postavené nastojato. Stejné se nachází i v severním štítu, v jeho dolní části obdélný portálek v kamenném hranolovém ostění. Okraje sedlové střechy výrazně přečnívají, vynáší je trámky s ozdobně vyřezanými čely, položené na cihelné nadezdívce nad kamenným zdivem. Krytina, původně tvořená betonovými taškami, byla v r. 2010 nahrazena novou eternitovou.
Historie faryVáclava se připomíná jako farní již k roku 1352, po husitských válkách ovšem fara zanikla a kostel patřil až do roku 1706 jako filiální nejprve k Pecce, později do Branné. Kostel byl údajně původně dřevěný, roku 1609 byl Václavem z Valdštejna postaven nový, českobratrský, který měl prý dřevěnou loď a kamenné kněžiště. Roku 1706 zřídil Jan Rudolf hrabě z Morzinu, majitel panství Čistá, v Dolní Kalné opět farní beneficium, po roce 1723 pak byl postaven severně od staršího nový, dodnes stojící kostel. Starý kostel byl údajně zbořen až roku 1767, a z materiálu zdiva jeho presbytáře vybudována nová ohradní zeď hřbitova. Farní budova, kterou od roku 1706 obýval farář Jindřich Picek, byla údajně dřevěná a stála jižně od dnešní budovy, na rozhraní zahrady dnešního čp. 11 a farní zahrady. Dnešní čp. 11 bylo v této době mlýnem a jeho klapot prý rušil místní pátery ve studiu a sepisování kázání; budova byla prý proto zbořena a postavena dnešní. Nevíme, kdy k tomu přesně došlo, ovšem vodítkem může být údaj, že k roku 1739 byla v Dolní Kalné zřízena funkce kaplana (prvním byl Josef Syřiště, pozdější farář); právě v této době mohla být nová budova z důvodů potřeby zřízení kaplanky postavena, i její styl tomu vcelku odpovídá. V inventáři fary z roku 1931 se uvádí, že v jednom z pokojů v 1. patře se nacházela skříň s erbem zdejšího faráře Ignáce Alexia z Lovče, který zde působil v letech 1743–1764; není tedy vyloučeno, že právě on mohl být iniciátorem novostavby fary. V pozdějších letech byly prováděny již pouze adaptace méně významného rázu. Pravděpodobně koncem 18. století přibyla do areálu roubená stodola. Roku 1832 byly na západní straně farního dvora postaveny nové stáje, na sklonku 19. století adaptované a opatřené novým krovem. Tehdy došlo k nepříliš rozsáhlým adaptacím interiérů fary (schodiště, dveře, okna), byla zrušena původní černá kuchyně v přízemí. Od té doby se již budova téměř vůbec nezměnila. Počátkem 70. let 20. století proběhly modernizační úpravy interiérů a budova fary dostala novou plechovou krytinu. Areál fary je od r. 2003 v soukromém vlastnictví. V prvních letech 21. století došlo ke statickému zabezpečení farní budovy. V r. 2010 dostala budova stájí novou střešní krytinu..
|
Přihlášení |
