Dolní Hradiště

Kamenný materiál z tělesa valu byl údajně použit na stavbu stáje u č.p. 21. Archeologové se Dolnímu Hradišti věnovali již roku 1926, kdy prozkoumali dva naorané sídlištní objekty z pozdního halštatu a dvě další jámy obsahovaly keramiku a zvířecí kosti z 9. a 10. století. Nalezeny byly i zbytky pražnic. Ty sloužily k pražení mladého obilí, tzv. pražmy, sklizeného v období mléčné zralosti. Předčasně sklizené klasy obilí byly upraženy na pánvi-pražnici nebo na přímém ohni či v peci. V této podobě byly trvanlivou potravinou. Po umletí se z nich připravovala kaše nasládlé chuti. Dvojí sklizeň, první byla v první polovině června a druhá na konci července až začátku srpna, měla dvě výhody : dostatek jídla v době, kdy obilí z předchozího roku docházelo, a rozložení práce na polích na dvě části. Žeň nedozralého obilí byla tak rozšířená, že ji Ibrahim ibn Jakúb zaznamenal jako dvojí sklizeň ve svém proslulém díle. Jednalo se o potravu s vysokým obsahem vitamínů, podobající se dnešním ,,cereáliím,, konzumovanou do vrcholného středověku, přičemž ještě roku 1442 její pálení dětmi způsobilo požár ve Strakonicích. Dosud se ale této lokalitě nedostalo podrobného výzkumu, který by ukázal zda opevnění bylo vybudováno v pozdní době halštatské (550 až 370 let před Kristem) či až raném středověku, popřípadě bylo rozšířeno v mladším období..