
Město Dolní Kounice (německy Kanitz) leží na řece Jihlavě na okraji Bobravské vrchoviny asi 25 km jihozápadně od Brna. Východní část území se otvírá do Dyjsko-svrateckého úvalu. Jedná se o vinařskou obec ve Znojemské vinařské podoblasti. Řeka Jihlava dělí město na dvě části: na pravém břehu se nalézá centrum zvané „Město“, část na levém břehu je zvána „Závodí“. Město je známé svými křesťanskými a židovskými památkami a pěstováním vína a ovocných plodů. Poprvé jsou Dolní Kounice zmiňovány roku 1183 při založení ženského premonstrátského kláštera. Historický status města z r. 1787 byl obnoven roku 1998. Nyní zde žije přibližně 2600 obyvatel.
Pravoslavný chrám sv. Barbory, dříve kaple sv. Fabiána a Šebestiána, stojí v ulici U Sboru v sousedství římskokatolického kostela sv. Petra a Pavla.
Od té doby zde až do roku 1783 fungovalo modlitební bratrstvo, kongregace svaté Barbory. V letech 1862–1879 kaple, zasvěcená Fabiánovi a Šebestiánovi, sloužila jako centrum dolnokounického církevního života, neboť starý farní kostel byl povodni v roce 1862 poškozen a nový byl postaven až na konci 70. let 19. století. Poté kaple již nebyla využívána a chátrala. V roce 1921 ji v pronájmu od obecního zastupitelstva získala na 15 let Církev československá husitská. V 90. letech 20. století ji do majetku získala Pravoslavná církevní obec v Dolních Kounicích, která kapli využívá jako svůj chrám. V kapli jsou tři oltáře. Na hlavním oltáři je patrně novější obraz sv. Barbory, nad ním obraz Nejsvětější Trojice. Na přelomu 20. a 21. století byla celkově rekonstruována. Od roku 1958 je kulturní památkou..