kostel sv. Jana Křtitele

Interiér kostela je jednoduchý, ale zároveň působivý díky zachovalým gotickým prvkům, jako jsou klenby a vysoká okna. Klenby jsou původní gotické, s jemně profilovanými žebry, která jsou spojena do charakteristických lomených oblouků. Interiér je orientován k oltáři, který se nachází na východní straně kostela. Hlavní oltář je jednoduchý, s centrální malbou sv. Jana Křtitele, která je hlavním motivem kostela. Na severní a jižní straně se nacházejí menší boční kaple, které jsou věnovány různým světcům. Tyto kaple jsou zdobeny menšími oltáři, sochami a freskami, které pocházejí z pozdějších barokních přestaveb. Stropní fresky zachycují různé biblické motivy, a to i včetně vyobrazení života svatého Jana Křtitele, jehož kult je v tomto kostele silně přítomen. Hlavní oltář je prostý, ale působivý. Kolem oltáře je umístěn jednoduchý dřevěný rám s vyřezávanými detaily, které odpovídají gotickému stylu. Před oltářem se nachází kamenná podlaha, která je částečně původní. Na jejím povrchu se nacházejí fragmenty původní mozaiky, která je dnes již částečně ztracena..

Tehdejší stavba byla poměrně skromná a její půdorys odpovídal dnešnímu presbytáři – skládala se z půlkruhovité apsidy, čtvercového kněžiště a obdélné lodi. První známá písemná zmínka o kostele pochází až z roku 1222, kdy je ve vsi označované jako Briwiz připomínán právě kostel sv. Jana Křtitele. Tehdy o něj péči vykonával rytířský řád johanitů, kteří vlastnili celou ves. Kostel byl v polovině 13. století pravděpodobně poškozen během tatarských nájezdů, a proto byl léta Páně 1257 olomouckým biskupem Brunem znovu vysvěcen. Kolem roku 1332 se u kostela zřídila komenda johanitů, která existovala až do první poloviny 15. století. Okolo kostela se nacházel hřbitov, pod jehož zákristií stojí kostnice ze 14. století, která se dochovala dodnes. Během období husitských válek (1424–1427) byl kraj ovládán husitskými vojsky a kostel mohl sloužit i pro nekatolické bohoslužby. Písemné doklady o farnosti byly zničeny během pruského vpádu na Moravu. Farář je pak opět připomínán až k roku 1582. V období od 1582 do 1623 působil v Přibicích farář Eliáš Severin, který patrně nebyl jednoznačně katolického vyznání. Kostel tehdy zůstal v relativně dobrém stavu, což svědčí o jeho významu v regionu. Léta Páně 1623 byla obec Přibice zpustošena a téměř vylidněna opakovanými vojenskými nájezdy, což se negativně odrazilo i na stavu kostela. Stavba byla zpustlá a situace se ještě zhoršila roku 1644, kdy kostel vyhořel při tažení švédských vojsk v neděli před svátkem sv. Jana Křtitele – shořelo celé vnitřní vybavení. Obnovení kostela proběhlo v roce 1673, kdy do Přibic začal docházet židlochovický děkan. Od roku 1680 spravovala Přibice duchovně farnost v Pohořelicích. V kostele byly tehdy tři oltáře (hlavní, Panny Marie a sv. Maří Magdalény) a dva zvony – sv. Lukáš a sv. Jan Křtitel. Ve druhé polovině 17. století byl kostel rozšířen o zadní část s věží. Při této rozšířené stavební úpravě obyvatelé rozhodli zachovat starý románský portál, který byl přemístěn na boční stěnu. Při této úpravě byl objeven starý středověký nápis, který se dodnes nepodařilo rozluštit a jeho jazyk ani význam nejsou známy. Nápis byl pravděpodobně napsán hnědou hlínou do mokré omítky, díky čemuž lépe odolával počasí; mohl ho vytvořit některý z maltézských rytířů. V následujících stoletích kostel procházel pouze menšími úpravami a opravami. V posledních letech obec i s pomocí dotací provedla také drobné stavební úpravy, například nové schodiště do kostela. Kostel svatého Jana Křtitele tak představuje vysoce hodnotnou historickou a architektonickou památku, která dokumentuje vývoj sakrální architektury od raného středověku až po novověk a zároveň svědčí o dlouhé a bouřlivé historii obce Přibice..