česká mateřská, obecná a měšťanská škola

Česká mateřská, obecní a měšťanská škola v Ústí nad Labem - Klíši

Česká mateřská, obecní a měšťanská škola v Ústí nad Labem - Klíši', 'České školství se v převážně německojazyčném městě prosazovalo velmi obtížně. Před rokem 1918 poskytovala české vzdělání na území dnešního města pouze matiční škola v Krásném Březně. Po vzniku republiky byly tyto neúnosné poměry provizorně řešeny přidělením nejstarší "moderní" školy ve městě v Solní ulici (mezi oběma městskými kostely, zničena bombardováním v dubnu 1945) české škole.\r\nRoku 1925 vypsal československý stát soutěž na projekt nové školní budovy, která měla zahrnout mateřskou, obecnou a měšťanskou školu s českým vyučovacím jazykem s působností pro centrum města, rozvíjející se obytnou čtvrť Klíše a další tehdy ještě samostatné obce. Vítězem se stal Josef Gočár (1880–1945), přední architekt nového státu. Svůj návrh zpracoval ve funkcionalistickém slohu, který se v té době stal v podstatě oficiálním stylem ČSR. Původně měla mít fasádu z režných cihel, obdobně jako jeho předchozí realizace v Hradci Králové, pravděpodobně sám autor od tohoto záměru upustil.\r\nStavba probíhala v letech 1926–30 s finanční spoluúčastí města a státu. Sestává z hlavní budovy na půdorysu "L" se dvěma vstupními risality, z jihu přiléhá tělocvična, na severu nižší budova mateřské školy. Architekt optimálně využil polohy pozemku, na stinnou a hlučnější uliční stranu situoval zejména schodiště a spojovací chodby, na osluněnou klidnější stranu dvorní pak celkem 19 učeben. Uliční průčelí akcentoval reliéf s malým státním znakem Republiky.\r\nPo obsazení českého pohraničí Německem v říjnu 1938 byla česká školní výuka zastavena, budovu převzala německá škola. Na konci války sloužila jako lazaret. Reliéf s dvojocasým lvem byl zakopán na pozemku budovy. Školu naštěstí nepostihlo bombardování města v dubnu 1945, po osvobození sloužila jako jedna z nejmodernějších škol ve městě dále základnímu školství. Bývalá mateřská škola fungovala jako družina a byt školníka. Využití budovy se dodnes nezměnilo, rekonstrukce na počátku 90. let 20. století naštěstí respektovala řadu původních detailů. Znovu byl při ní osazen i reliéf se znakem již neexistujícího státu.', 'Ivan Grisa, dle http://www.usti-aussig.net/stavby/karta/nazev/19-zakladni-skola-palachova', '3', '0'),

(31877, 9932, 7130, 1, '2011-04-12 17:57:50', '', '14. listopadu roku 1960 v podvečerních hodinách se kus od stanice Stéblová na trati Pardubice – Hradec Králové ve směru na Pardubice srazily dva osobní vlaky. Jedná o nejtragičtější železniční neštěstí v dějinách československé železniční dopravy a druhé největší železniční neštěstí v dějinách Evropy.\r\nOsobní vlak 608, tažený parní lokomotivou, jel z Liberce přes Hradec Králové do Pardubic. Druhý vlak – číslo 653, byla souprava tvořená šesti vozy, první a poslední byl motorový vůz M131 a mezi nimi byly čtyři osobní vozy – jel opačným směrem. Oba vlaky se měly na jednokolejné trati podle grafikonu křižovat ve stanici Stéblová, která má tři dopravní koleje a tehdy byla zabezpečena mechanickým zabezpečovacím zařízením s ústředním stavědlem a mechanickými vjezdovými a odjezdovými návěstidly i předvěstmi.\r\nZ nikdy nevysvětlených důvodů opustil vlak 608 stanici ještě před průjezdem druhé soupravy. Výpravčí ze Stéblové se snažil píšťalkou a svítilnou signalizovat "zastavte všemi prostředky", ale nikdo si ho nevšiml. Dokonce požádal výhybkáře, aby pronásledoval vlak na kole a zastavil ho. Když ani ten neuspěl, výpravčí se nevzdal a telefonoval na stanoviště podél trati před vlakem 608, aby zastavili vlak 653. Bohužel, ani s tím nepochodil. \r\nKe srážce došlo asi 1,5 km od stanice Stéblová přibližně v místě, kde nyní křižuje trať silnice spojující Pardubice a Hradec. Rychlost obou vlaků byla asi 60 km/h. Vzhledem k mlze a tmě se oba protijedoucí vlaky spatřily asi na 80 m. Oba strojvedoucí se pokoušeli své soupravy zabrzdit, což bylo pochopitelně marné, protože od okamžiku spatření protijedoucího vlaku do srážky uplynuly asi čtyři vteřiny. \r\nNáraz byl slyšet na kilometr daleko. Lehká konstrukce motorového vozu nemohla proti masivní parní lokomotivě obstát. Strojvedoucí a jeho pomocník vysypali žhavé uhlí z kotle, aby nedošlo k výbuchu parní lokomotivy. Od něj chytila nafta unikající z motorového vozu a způsobila požár motorového vlaku. Plameny místy dosahovaly výšky až čtyř metrů. \r\nZáchranné práce začaly po šesté hodině večerní. Byli zde zdravotníci z Hradce Králové a Pardubic, vojáci, příslušníci VB a pomáhali i obyvatelé obce Stéblová. Ranění byli po provizorním ošetření rozváženi do nemocnic v Pardubicích a Hradci Králové, kde se operovalo i v porodnici.Ti, kdo přežili, byli vyproštěni do osmé hodiny večerní. Tato tragická nehoda si vyžádala 118 mrtvých a 110 těžce zraněných a škodu v hodnotě 477 000 Kčs. Některé oběti se nepodařilo identifikovat, těla tří obětí nebyla nalezena.\r\nSoud s hlavními aktéry se odehrál v únoru 1961.Tresty odnětí svobody pro strojvedoucího, vlakvedoucího a staršího průvodčího se pohybovaly kolem pěti let, topič dostal rok a půl natvrdo. Mladší průvodčí dostal podmíněný trest a vlakový manipulant byl osvobozen. Tresty udělené komunistickou justicí v roce 1961 byly velice mírné. Pětiletý trest odnětí svobody byl tehdy horní hranicí zákonné sazby za takový trestný čin.