
V neděli 23. října si všiml Karel Hynek Mácha z vrchu Radobýlu, kde upravoval svou poslední báseň „Cesta z Čech“, požáru dole ve městě. Při obětavém hašení se napil vody, jež mohla být zdrojem jeho pozdějšího infekčního onemocnění. Začátkem listopadu se Máchovo zdraví rychle zhoršilo a zemřel v neděli 6. listopadu 1836, jako příčina smrti se uvádí cholerin (mírnější forma cholery). Protože byla obava ze šíření nákazy, bylo datum jeho úmrtí na úřední listině o jeden den posunuto. Z toho důvodu je na pamětní desce v Litoměřicích i na náhrobku uvedeno jako datum úmrtí již 5. listopadu.
Pohřeb slavného básníka se konal na litoměřickém hřbitově 8. listopadu 1836. Na ten den byla naplánovaná svatba básníka s jeho Lori (Eleonorou Šomkovou) - místo ní se však konal pohřeb. Máchův hrob zůstal poté deset let zanedbán, hrob byl nějakou dobu neoznačený a pustý. V dubnu 1846 zde byl, především zásluhou Karla Havlíčka Borovského, postaven náhrobek z dílny pražského sochaře Františka Linna z Řetězové ulice. V roce 1861 k němu přibyl novogotický kenotaf (symbolický náhrobek; druh památníku).
Když po Mnichovu hrozilo zabrání českého pohraničí, jehož součástí byly i Litoměřice, byly 1. října 1938 - z iniciativy tehdejšího guvernéra Národní banky Československé Karla Engliše - Máchovy tělesné ostatky exhumovány a převezeny do Prahy. Současně byl přemístěn do Prahy i náhrobek od F. Linna. Druhý Máchův pohřeb 7. května 1939 na vyšehradském hřbitově se stal národní manifestací proti nacismu.