
Bývalá měšťanská škola, dnes městské museum v Ústí nad Labem', 'Jako dominanta tzv. nového města, budovaného mezi někdejšími hradbami a chemickou továrnou, byla na jižní straně jeho ústředního náměstí vyprojektována velká školní budova. Jednalo se o první samostatnou měšťanskou školu ve městě. Projekt vypracoval pravděpodobně Ing. Adolf Körger (1825–95), který od roku 1858 působil ve městě jako civilní inženýr. Budova ve střízlivém novorenesančním slohu vyplňuje lichoběžníkový blok mezi dnešními Smetanovými sady (původně náměstí císaře Josefa), Masarykovou (původně Drážďanskou) třídou, dnešní Vaníčkovou ulicí a někdejším rybníkem, na jehož místě dnes stojí divadlo (viz heslo). Projekt z poloviny 70. let 19. století se realizoval postupně: roku 1876 byla dokončena stavba severního křídla a přilehlých částí křídel východního a západního (po risality s bočními vchody do Masarykovy a Vaníčkovy ulice včetně). V ose hlavního průčelí budově dominuje převýšený risalit, v jehož druhém patře se nachází školní aula. Ta sloužila i k representaci města, které od roku 1850 postrádalo vlastní radnici, jejíž budovu přenechalo okresnímu soudu. Aula tak fungovala jako zasedací místnost městské rady a místo slavnostních aktů (např. vítání významných návštěv). Byla proto stejně jako hlavní schodiště honosně vyzdobena. Budova pro zvýraznění svého významu obdržela symbolicky i popisné číslo 1000.\r\nJižní polovina budovy, která uzavřela celý areál, byla postavena roku 1897. Také v ose jižního průčelí se nachází risalit, ve kterém byla umístěna školní tělocvična. Dominantním prvkem nové části byl však především štít na jihovýchodním nároží, které se obrací do tehdejších městských sadů (dnes Lidické náměstí). Nelze bohužel zjistit, zda byl tento prvek součástí původního Körgerova projektu, protože dokumentace budovy se roku 1996 ztratila.\r\nAž do roku 1945 byla budova hlavní německou měšťanskou školou v Ústí. Při náletu na město v dubnu téhož roku bylo těžce poškozeno jihovýchodní nároží (zřítila se průčelní stěna od římsy přízemí výše). Budova byla obnovena do roku 1947 bez štítu nad zničeným nárožím. Sloužila dále původnímu účelu (od roku 1948 jednotné základní škole). V 60. letech byla obnovena vnější fasáda, nejpozději tehdy zanikla balustráda kolem střechy bývalé auly. Uvnitř budovy probíhaly utilitární úpravy, při kterých byla zakryta i výzdoba hlavního schodiště a auly. Počátkem 70. let 20. století bylo křídlo do Masarykovy ulice předáno tehdejšímu Okresnímu vlastivědnému museu, jehož tehdejší sídlo (nový zámek v Trmicích) bylo v té době kvůli havarijnímu stavu uzavřeno. Prostory předané museu byly vzhledem k hluku z tehdejší Fučíkovy třídy pro vyučování nevhodné.\r\nŠkolské zařízení budovu opustilo v polovině 80. let, museum získalo prostory v jižním křídle. Roku 1988 byl do severního křídla přestěhován hlavní poštovní úřad, což umožnilo nesmyslnou likvidaci jeho původní budovy na druhé straně divadla. Po roce 1990 využívaly prostory západního křídla různé soukromé firmy.\r\nOd II. poloviny 90. let 20. století se připravovala rekonstrukce celé budovy pro účely musea, která měla vytvořit podmínky pro vznik instituce, zabývající se dějinami soužití Čechů a Němců v českém pohraničí. Po několika odkladech, způsobených nejasnostmi v jejím financování, začala oprava vystěhováním musea roku 2006. Vlastní stavební práce proběhly v letech 2008–11. Došlo při nich mimo celkové opravy i k obnově štítu do Lidického náměstí a objevu zapomenuté výzdoby auly a schodiště, která byla obnovena.