kostel sv. Václava a Blažeje

Vnější fasáda je barokní, bohatě štukově zdobená. Trojlodí tvoří stejně vysoké lodě, přičemž boční jsou výrazně kratší, s emporami. Okna jsou umístěna ve třech patrech. Vnitřní zařízení je převážně barokní, zčásti přeneseno z jiných zrušených kostelů. Hlavní oltář byl pořízen v 70. letech 19. století ze zrušeného vídeňského kostela. Oltářní obraz je dílem děčínského rodáka a drážďanského dvorního malíře Antona Kerna. Je na něm zobrazena Panna Maria s dítětem, sv. Václav a Blažej, nad nimi je zachycen děčínský zámek s městem..

Starší prameny uvádějí, že kostel existoval již r. 1310. Podle posledního archeologického průzkumu, který proběhl v interiéru po roce 1980, lze doložit existenci pozdně gotického kostela na konci 15. století za majitele panství Zikmunda z Vartenberka. Zřejmě však měl staršího předchůdce. Roku 1642 byl kostel vypálen Švédy, ale roku 1650 již byl obnoven raně barokně a vybaven v témže slohu. Při velkém požáru města roku 1749 byl zcela zničen. Nová stavba se táhla v letech 1754–1778, zřejmě ne zcela dohotovený pozdně barokní kostel však byl Josefem II. zrušen a zůstal nevyužit. V letech 1826–1873 sloužil jako skladiště Pražské paroplavební společnosti, roku 1878 byl znovu vysvěcen a obnovena jeho církevní funkce. Roku 1931 byl renovován. V letech 1933–38 byl využíván pro potřeby sousedního jezuitského noviciátu (dnes ředitelství policie) a v letech 1975–1992 opět rekonstruován. Od znovuvysvěcení 28. září 1992 slouží jako filiální kostel římskokatolické farnosti - děkanství Děčín I..