kostel sv. Vavřince

V interiéru se dochovala především křížová klenba dnešní sakristie, nesená žebry pozoruhodného tvaru a individuálně řešenými konsolami, dále zazděný vítězný oblouk (mezi dnešním presbytářem a sakristií) a portálek na schodiště do zvonice. V kostele se podařilo nalézt několik renesančních náhrobků, které leží rubem vzhůru v podlaze lodi, snahou správce kostela je jejich výhledové vynětí a vhodná prezentace uvnitř stavby. Z barokní části kostela jsou nejzajímavějšími prvky západní portál se sochařskou výzdobou, bohužel poškozenou povětrností i vandalismem. Další sochy, kdysi umístěné v nikách západního průčelí, bylo nutno již před dlouhou dobou sejmout, jejich osud je neznámý. Vnitřní zařízení kostela pochází většinou z poloviny 18. století, po zhroucení jednoho z bočních oltářů působením červotoče byl nalezen jeho iluzivní malbou vytvořený předchůdce zřejmě z doby po raně barokní přestavbě. Při průzkumu byla potvrzena i poloha západního průčelí románského kostela (v linii dnešního vítězného oblouku). Unikátní je dochované točité schodiště na zvonici u severovýchodního koutu původní lodi: střední dubový kůl nese schodnice z hrubě přitesaných smrkových hranolů, které na sebe vzájemně přímo nenavazují. Ve zvonici jsou zavěšeny tři zvony, z nichž nejstarší pochází z roku 1548 (Wolf Hilger ze saského Freibergu). Největší pochází z mladoboleslavské zvonařské dílny Jana Pricqueye (1665), nejmladší od Richarda Herolda z Chomutova (1922). Kromě nich zde byly do válečných rekvizic ještě nejméně dva další zvony, největší z nich visel ve spodním patře zvonice nejblíže lodi. V interiéru lodi presentuje správce kostela nálezy z jiných objektů ve vsi, zejména kamenné články, získané při demolici části budov sousedního hospodářského dvora. Jedná se o klíčovou střílnu, která pochází buď ze zdejšího hradu či bývalé tvrze, která stála v místech novodobé přístavby zámku (viz heslo) a podstavec sochy svatého Prokopa z původní mariánské kaple nad pramenem v horní části obce..

Zabíral plochu dnešní sakristie (původně presbytář) a presbytáře (původně loď). Existence a umístění věže jsou nejasné, nelze vyloučit, že se od počátku nacházela nad původním presbytářem. Kostel zřejmě bez větších změn přečkal až do poloviny 17. století. Roku 1657 byla postavena východní část nové lodi (přibližně po dnešní jižní portál), stará loď se stala presbytářem a původní kněžiště sakristií. Zřejmě tehdy vznikla i dnešní věž nad sakristií. Ani toto rozšíření však dlouhodobě neuspokojovalo potřeby obce a jejích majitelů. O 80 let později získal kostel dnešní půdorys prodloužením lodi k západu. Přestavbu provedl litoměřický Ottavio Broggio, novému západnímu průčelí ve stylu dynamického baroka dominuje bohatě zdobený portál s erbem tehdejších vlastníků Kostomlat Clary-Aldringenů. Při této přestavbě byl nový presbytář zaklenut plochou kopulí, klenutá byla i nová loď. V 19. století zanikl původní hřbitov, jehož zeď obklopovala ještě roku 1843 původní románskou stavbu. Při její demolici byl zdobený barokní náhrobek přenesen do někdejšího jižního portálu lodi (presbytáře), zároveň zanikla i kostnice, která stála východně od kostela. Kolem roku 1880 bylo nutno snést klenbu lodi a nahradit ji plochým stropem, který nese obměněná konstrukce krovu nad lodí. Roku 1930 bylo odhaleno a opraveno románské zdivo původního kostela z exteriéru. Po roce 1945 údržba kostela ochabla, což mělo vliv i na stav bohatého barokního vnitřního zařízení. Péčí místních občanů se od 80. let 20. století daří stav kostela postupně zlepšovat.