kostel sv. Mikuláše

Jednolodní kostel s výraznými bočními kaplemi, oratořemi a věží v ose západního průčelí doplnila roku 1724 východně od presbytáře kaple svatého Jana Nepomuckého s dynamicky prolamovaným půdorysem. V letech 1751–52 byly upravovány střechy. Nejvýraznějším zásahem do podoby kostela bylo vyzdění horní části věže roku 1902. Do té doby věž nad úrovní hlavní římsy lodi završovala nízká dřevěná zvonice s valbovou střechou. Kostel spolu s celou vsí utrpěl následky vyhnání německojazyčných obyvatel po roce 1945. Za jejich vydatné finanční pomoci byl opraven v letech 1992–2003. Období chátrání přečkala i většina vnitřního zařízení, z něhož část snad pochází ze staršího kostela. Areál doplňuje bývalý hřbitov, který obklopuje kostel ze všech stran, socha Jana Nepomuckého z roku 1747 a budova bývalé fary. V okolí kostela byl zjištěn val a příkop, snad pozůstatky johanitské tvrze..