
Vila stojí vysoko ve svahu nad levým břehem Labe téměř na okraji děčínské městské části Přípeř. Příjezd autem je možný po nábřežní komunikaci do Dolního Žlebu s omezenou šířkou (zároveň slouží i pro chodce a cyklisty). Nejbližší zastávka MHD U přejezdu (linka 10 do Maxiček a 431 na Sněžník, obě od hlavního nádraží) i železniční zastávka Děčín Přípeř se nacházejí asi 400 m od vily, ke které je z nábřeží nutno vystoupat po strmém schodišti na lávku přes trať do Bad Schandau.
Vila je vzhledem k současnému využití nepřístupná.
Jedná se o první samostatné dílo Josefa Mockera, později vyhlášeného architekta puristických rekonstrukcí a dostaveb gotických památek v Čechách. Ten nastoupil do thunovské stavební kanceláře po dokončení studií roku 1869. Souběžně s vilou stavěl thunovskou pohřební kapli v Chrástu (viz heslo) podle projektu svého profesora z vídeňské akademie Fridricha Schmidta. Hrabě Franz Thun-Hohenstein prosadil jakožto předseda Jednoty pro dostavbu chrámu sv. Víta na Pražském hradě roku 1872 Mockera jako hlavního architekta této akce. Funkci pak architekt vykonával až do své smrti roku 1899. Kromě svatovítské katedrály poznamenal řadu dalších gotických sakrálních i hradních objektů (Karlštejn, Křivoklát) a postavil i několik nových staveb (např. kostel sv. Ludmily na pražských Vinohradech). Vila Waldstein přešla později do majetku děčínských Thun-Hohensteinů. Po I. světové válce zde bydleli manželé Franz a Franzisca Thun-Hohenstein, čímž se vyřešily trvalé neshody s Franzovou matkou Marií, rozenou Chotkovou. Od roku 1945 sloužila vila jako domov důchodců, později sociální ústav. Ten je zde dodnes, i když mu objekt neposkytuje zdaleka ideální podmínky (např. existencí řady bariér pro pohyb). Nové využití přineslo mnoho úprav v interiérech, exteriér si s výjimkou náhrady původních oken podřadnými plastovými dochoval původní podobu..