kostel Nanebevzetí Panny Marie

Takzvané náměstí (ve hře jsou údajně názvy Kostelní a Šikmé) svými rozměry prakticky neumožňuje vnímat kostel jako celek. Někdejší dominanta Ústí téměř zcela zaniká i při pohledu z Větruše. Kostel byl v rámci stavby tohoto monstra vybaven skutečně "historicky" působícím obsypem z kačírku, který od fádní betonové dlažby odděluje žulový obrubník, u závěru kostela přímo nalepený na pískovcové kvádry opěráků. Gotiku se v Ústí zkrátka můžete vychutnat plnými doušky....

Zaklenuto je křížovou klenbou. Síňové trojlodí pochází z období obnovy kostela po husitských válkách, na jeho projektování a výstavbě se dříve předpokládala účast huti Benedikta Rieda. Téměř čtvercový půdorys dělí dvě řady osmibokých sloupů, nesoucích síťovou klenbu. Podél celé západní stěny je zavěšena kruchta. Okna v obou bočních stěnách jsou široká, dělená třemi svislými pruty, s individuálně řešenými kružbami. Současná vysoká sedlová střecha s trojúhelníkovými štíty je výsledkem restaurace kostela na přelomu 19. a 20. století, původní vysoký stan se sanktusíkem zanikl roku 1833, kdy ho nahradila nízká sedlová střecha, na východní straně zvalbená. Dnešní trojlodí zřejmě nahradilo původní románskou stavbu na přelomu 15. a 16. století. Západní věž stála již před husitským vypálením města. Její horní část byla při obnově ve druhé polovině 15. století upravena včetně zřízení bytu hlásného s ochozem a nízké stanové střechy. Dnešní poslední patro a vysoká jehlancová střecha vznikly na přelomu 19. a 20. století (stejně jako hlavní portál). Doplňkem z doby regotisace je i osmiboká schodišťová vížka v severozápadním rohu trojlodí. Původní výstup na kruchtu zajišťovalo schodiště u jižní stěny věže. U jižní stěny presbytáře stojí nízká sakristie. Nejcennějším prvkem vnitřního zařízení je pozdně gotický hlavní oltář, který byl původně vyroben pro hřbitovní kostel sv. Materny. Ten stál do roku 1896 na dnešním Lidickém náměstí. Nejnovější stavebně-historické průzkumy odhalily, že západní věž je minimálně do úrovně 2. patra románská (obloučkový vlys pod římsou tohoto patra je sice nedokonalou kopií z doby puristické přestavby, jeho jasně románský předchůdce je doložen dokumentací z roku 1888) a byla tak částí nejstarší podoby kostela, zároveň však i půdorysně pravděpodobně největší románskou věží v Česku. Zřejmě se jednalo o jedinou západní věž trojlodní basiliky..

Vojtěcha. Za husitských válek byl kostel Nanebevzetí Pany Marie velmi poničen, zničená byla kostelní věž a i kostelní trojlodí. Až roku 1452 bylo započato s jeho obnovou a opravy trvaly až do roku 1530. K velké přestavbě kostela došlo v osmdesátých letech 19. století, kdy byl upraven do dnešní pseudogotické podoby. Stavbu vedl do roku 1897 architekt Josef Mocker a po něm architekt Anton Weber. Při rekonstrukci byla změněna střecha chrámu ze stanové na sedlovou a i věž byla nově zastřešena. Podle plánů arch. Webera byl nově postaven sanktusník a západní portál. V roce 1945 při bombardování města došlo k vychýlení věže od svislé osy o 198 cm. Nové stavební úpravy chrámu byly prováděny v roce 1956 pod vedením prof. Hocara. Vnitřní zařízení kostela je pozdně gotické, v 19. a 20. stol. renovované. V letech 2024-25 proběhne rekonstrukce fasády a kamenných prvků.