nádražní budova

Počátky společnosti byly značně rozpačité, nový dopravní prostředek si obtížně získával důvěru především lázeňské klientely, jejíž počty navíc vlivem počínající industrializace začaly klesat. Přesto se po několika letech podařilo trať prodloužit do Duchcova (1867), Mostu a Chomutova (1870). ÚTD se stala nejbohatší železniční společností Rakouska-Uherska. Původní budovu z r. 1858 postavil podle projektu Josefa Turby stavitel Josef Kraus. Zahrnovala současnou střední část (bez druhého patra). Nedostatek prostor vedl r. 1871 po prodloužení trati do Chomutova ke zřízení přízemních křídel. Projekt vypracoval s respektem k původní stavbě Franz Rudolf. Ani tento krok nevyřešil všechny potřeby společnosti, v r. 1884 proto vznikl západní pavilon, který sloužil pro ubytování zaměstnanců. Po r. 1895 byla střední část zvýšena o patro a v r. 1908 dosáhla budova definitivní velikosti stavbou východního pavilonu s poštou. Roku 1924 byla ÚTD jako jedna z posledních dvou velkých železničních společností zestátněna (pro obstrukce německých poslanců tehdy poprvé v Československu zasahovala parlamentní policie), budova nadále sloužila správním účelům. Po r. 1945 se drážní kanceláře přesunuly do Ústí nad Labem, část hlavního pavilonu byla adaptována na byty. Budova postupně chátrala, čemuž nezabránila ani "budovatelská" úprava odjezdové haly a vstupního portiku r. 1955 (M. Talaváňová a D. Boehmová). Po r. 1990 postupně zanikla restaurace a omezily se dále potřeby administrativních prostor. Rovněž většina bytů zůstala prázdná. Budova v poslední době prošla výměnou části oken, později byla opravena i většina obvodového pláště a vnitřních prostor..