Hliňany

1530 prodali statek Hliňany Buškovi Kaplíři ze Sulevic. V jeho rodě zůstala tvrz do r. 1607. Tehdy ji koupil Mikuláš Hochhauser z Hochhausu, ale byla mu zkonfiskována za účast na stavovském odboji. Zkonfiskované Hliňany koupil r. 1623 Vilém mladší Popel z Lobkovic a v r. 1626 je pronajal opět Mikuláši Hochhauserovi jako úhradu částky, kterou měl podle rozhodnutí konfiskační komise vyplatit. Tento pronájem trval jen do r. 1629, kdy Vilém prodal Hliňany Otovi z Nostic, který je spojil se sousedními Řehlovicemi. Centrem takto spojených statků se staly Hliňany. Nosticové přestavěli tvrz v r. 1650 na barokní zámek. Ten byl v polovině 18. stol. rozšířen o další budovy a měl i oranžérii. Za sedmileté války byly Hliňany r. 1756 obsazeny pruským vojskem a r. 1778 pobýval na hliňanském zámku císař Josef II. Do českých kulturních dějin se zámek zapsal pobytem obrozeneckého historika F. M. Pelcla,který působil od r. 1769 jako vychovatel v rodině Františka Antonína Nostice. Nosticové drželi Hliňany do r.1885, poté patřily hraběnce Marii Tarouccové, roz. Nosticové. V pozdější době byl do zámku umístěn léčebný ústav pro mládež, který je v něm pod názvem Ústav sociální péče dodnes. Zámek je jednoposchoďový objekt obdélníkového půdorysu. Má sedlovou střechu a leží přímo nad řekou Bílinou. Jeho fasáda je prostá, hladká. Nad vchodem z parku je v 1. poschodí balkon, nesený jednoduchými pilíři. Vnitřní dispozice byla přizpůsobena potřebám ústavu. Značně necitlivá je přístavba na levé straně zámku a stejně tak rušivě působí i mříže v oknech. V přízemní chodbě se ještě zachovala křížová hřebínková klenba..