koncentrační tábor

Koncentrační tábor Litoměřice byl pobočkou KT Flossenbürg (tábora, který převzal největší počet vězňů koncentračního tábora Gross-Rosen). Stavba blízké tajné podzemní továrny Richard vyžadovala velké množství pracovní síly - jejím zdrojem měl být litoměřický koncentrační tábor. Koncentrační tábor byl zřízen v bývalých dělostřeleckých kasárnách Československé armády. Kasárna stála v těsném sousedství podzemní továrny. V budovách někdejších kasáren byli ubytováni vojáci (vedení tábora, strážní) a případně zahraniční dělníci. Vězni byli ubytováni ve velkých budovách stojících kolem, které původně sloužily jako jízdárny, stáje, sklady a seníky. V budovách byly vybudovány až sedmipatrové palandy, které umožnily ubytování tisíců vězňů. Na přelomu roku 1944 - 1945 byly přistavěny dřevěné baráky, kde byli ubytováni další vězni. Koncem ledna 1945 byl postaven zvláštní, oddělený blok Elsabe, kde bylo cca 600 vězňů, zaměstnaných na výrobě v podzemní továrně Richard. S těmito vězni, civilním povoláním technických profesí, bylo zacházeno o trochu lépe než s ostatními. Táborem prošlo celkem asi 14 000 vězňů různých národností. První transport přijel v květnu roku 1944. Vysoké pracovní tempo při budování podzemní továrny a nelidské podmínky měly za následek velkou úmrtnost. Pracovní doba byla dvanáctihodinová, jídlo bylo zcela nedostatečné. Vězni zpravidla přibližně po třech měsících umírali vysílením, mnoho jich zemřelo také při epidemii tyfu r. 1945 (celý tábor byl zavšiven - bývalí vězni jej označili za nejzavšivenější tábor, kterým prošli. Vši a zoufalé hygienické podmínky přispívaly k rychlému šíření chorob). Některé zavšivené a tyfem zamořené budovy bylo po skončení války nutné zcela zlikvidovat. Dne 5. 5. 1945 byli vězni koncentračního tábora propuštěni na svobodu (údajně šlo o jediný koncentrační tábor, který nebyl osvobozen, ale byl rozpuštěn samotnými nacisty). Roku 1946 v areálu…  číst dále