Blansko

Pak pokračovala podél hradební zdi na vysoké skále. Tato jihovýchodní strana hradu byla zpevněna mohutnou půlkruhovou baštou, vystupující z úrovně hradeb a umožňující ostřelování celé jihovýchodní fronty hradu a cesty až k vlastní hradní bráně, která byla vzdálena asi 45 m od zmíněné bašty. Brána se opírala o dvě skaliska a byla zabezpečena příkopem s padacím mostem a další baštou. Po několika metrech byla další brána, jíž se vcházelo do hradního nádvoří. Na jeho východní straně stávala obytná budova o třech větších místnostech, další stavení stávala na severní straně. Hradební zeď byla na západní straně zpevněna čtyřhrannou veží vystupující rovněž z úrovně hradební fronty. V tomto rozsahu byl hrad Blansko postaven někdy na sklonku 14 století, protože je poprvé výslovně uveden v r. 1401 v přídomku Václava z Vartemberka „na Blankenštejně“ při jednání o hradu Střekově. Této době vzniku odpovídá i zmíněný způsob ochrany hradeb vysunutými baštami a věžemi. Hned první období existence hradu je naplněno řadou závažných událostí. Václav z Vartemberka byl stoupencem krále Zikmunda a stál tedy v opozici proti králi Václavu IV. Proto se Václlavovi přívrženci v době bojů mezi oběma soupeřícími stranami na jaře 1402 zmocnili i hradu Blanska. Ale již v létě téhož roku, po dohodě krále s panstvem, se Václav z Vartemberka svého hradu zase ujal. Po jeho smrti (asi r. 1407) jména držitele hradu několik let neznáme; patřil zřejmě odpůrcům krále Václava, byla tu i míšeňská posádka, a proto dal král příkaz k jeho dobytí. Václav IV pak hrad zastavil Bohuši ze Zvěřince (1417). Po králově smrti (1419) se stal pánem Blanska v r. 1421 Albrecht Šenk z Landsberka, který však hrad postoupil míšeňským vévodům. Jejich posádka na Blansku znamenala další posílení míšeňského vlivu na české straně Krušných hor, kde vévodové již delší dobu získávali do zástavy různé hrady a města (např. Ústí nad Labem, Most) a vkládali do nich své posádky. Na Blansku zůstala míšeňská posádka jen do r. 1426, kdy po bitvě u Ústí (16. června) Zikmund z Vartemberka na Děčíně - do té doby horlivý stoupenec císaře Zikmunda - přešel na husitskou stranu a po porážce křižáků se hradu zmocnil. V držení Vartemberků zůstalo Blansko i po husitství. Když se Vartemberkové dostali do dlouholetých válek se saskými vévody a lužickými městy, pokračovaly boje na českém pomezí i po Lipanech. Po velikonocích r. 1441 byl hrad Blansko, patřící tehdy Janu z Vartemberka, obležen saským a lužickým vojskem, ale odolal mu. Obě válčící strany uzavřely mír, který však byl často přerušován novými vzájemnými útoky. Boje vzplanuly nanovo v r. 1452, vedly k vpádům a plenění v Sasku i na Ústecku a hrad Blansko byl tehdy střediskem všech akcí Jana z Vartemberka proti saským knížatům. Po Janově smrti (po r. 1458) spravovali panství jeho manželka a dcera, ale v posledních desetiletích 15. století se držitelé hradu několikrát vystřídali až do r. 1518, kdy se stal jeho majitelem Jan z Vartemberka Březenský a po něm v r. 1527 Jindřich z Buenau a jeho synové Rudolf a Guenter. S nimi vstoupil do dějin Blanska rod, který ho držel až do Bílé hory. Hrad sám byl na počátku 16. století ještě obýván, a pokud tam nesídlil majitel sám, žil zde hejtman panství, k němuž patřily v r. 1584 vsi Krásné Březno, Blansko, Neštěmice, Mojžíř, Veselí, Lysá, Ryjice, Mírkov, Neštědice, Mnichov, Povrly, Arnultovice, Lipová a Čermná. V průběhu druhé poloviny 16. století se však sídlem vrchnosti stával stále častěji nový zámek v Krásném Březně a hrad Blansko byl jen udržován. Svědčila o tom i renesanční úprava opevnění hradní brány v této době. Z r. 1608 se dochovala zpráva, že na hradě byli drženi vězňové, o jejichž stravování se musel starat šenkýř pod hradem. Ani třicetiletá válka neznamenala pro Blansko návrat k někdejší válečné slávě. Guenter z Buenau neztratil pobělohorskými konfiskacemi svůj majetek v Čechách, protireformačnímu tlaku se však nechtěl podvolit. Prodal proto panství Blansko v r. 1628 Kryštofovi Šimonovi z Thunu za 66 tisíc zl. Další dějiny hradu jsou pak již spjaty s panstvím Krásné Březno. Za nových majitelů nebylo Blansko již vůbec udržováno. Hrad se postupně rozpadal, takže do dnešní doby z něho zůstaly zbytky hradebních zdí, obou bašt a čtyřhranné věže s klenutou místností. Někdejší obytné a hospodářské budovy se již dávlo zřítily, kamene z nich byl před několika desetiletími použito k úpravě nádvoří a přístupu do něho..

dospěly děti děčínského pána Jana Gasta z Vartemberka. Když se roku 1392 dělili o majetek druhorozený syn Václav získal vsi Neštěmice a Povrly. Poté získal zřejmě koupí od bratrů z Lungvic jejich hrad Mojžíř. Protože neměl vlastní sídlo a skromný hrad Mojžíř nevyhovoval mocenským ambicím rozhodl se pro stavbu nového hradu v Mojžířském panství.Stavba rychle pokračovala a tak se už roku 1401 Václav z Vartemberka píše s přídomkem „Herr vff Blankenstein (tj. pán na Blansku). Václav byl přívržencem krále Zikmunda a tak byl hrad roku 1402 dobyt přívrženci krále Václava IV. v čele s Prokopem, markrabím moravským.Ale již v červnu téhož roku ho dobyl Zikmund a vrátil ho zpět Václavovi z Vartemberka.Roku 1405 uzavřel dohodu s míšeňským markrabětem Vilémem o vzájemné podpoře a slíbil, že Blansko pro něj bude vždy otevřeno. Ale už roku 1407 zemřel. Václav měl syna Jana,ale ten nebyl ještě plnoletý a tak majetek spravovala vdova Markéta s poručníky. Situace využil markrabě a vyslal na Blansko posádku v čele s Gotzem z Karrasu. Okolí Ústí nebylo pro krále Václava příznivě nakloněno a tak roku 1416 přikázal Mikulášovi z Lobkovic dobýt Blansko, což se mu povedlo a hrad se tak stal královským majetkem. Václav IV. zastavil hrad Bohuslavovi ze Zvěřince. Ten ho roku 1420 vyměnil s králem Zikmundem za řepínský statek poblíž Mělníka. Zikmund roku 1421 zapsal Blansko jako léno Albrechtu Schenkovi z Landsbergu.Ten ho roku 1424 zastavil (s povolením krále Zikmunda) saským knížatům, kteří na hrad umístili ihned posádku.Po památné bitvě „Na Běhání“ u Ústí 16.června 1426, kde byly Sasové v čele s knížetem Fridrichem poraženi, přešel Zikmund z Vartemberka a na Děčíně na stranu vítěze. Rozhodl se vytěžit z této situace co nejvíce a tak hned druhý den 17. června přitáhl s oddílem před hrad Blansko a požádal o vpuštění. Poté co byl vpuštěn zajal ihned velitele Konráda a zbytek posádky, pouze ti kteří se bránili nechal zabít. Blansko tak přešlo opět do vlastnictví Vartemberků. Krátce poté, byl však Zikmund zajat svým strýcem Janem z Ralska a byl vězněn na Ralsku, takže panství spravoval jeho bratr Jan Děčínský, který ustanovil purkrabím Hynka z Chotěšova. Zikmund byl ze zajetí propuštěn nejpozději začátkem roku 1427, jelikož 27.května dosadil faráře ke kostelu v Komoníně.Po těchto událostech hrad držel Jan z Vartemberka. Ovšem není přesně známo který z Janů to byl. Nejpravděpodobněji to byl syn Václava z Vartemberka, ale současně s ním se psal na hradě též Zikmundův strýc Jan.Další Jan byl Zikmundův bratr a poprvé se s ním setkáváme 20.května 1435,kdy podával faráře k mojžířskému kostelu. Ten byl velice sobecký a dbal jen svých zájmů a tak 20.dubna 1441 oblehli Sasové s lužickým Šestiměstím Blansko.Jelikož bylo obléhání neúspěšné dohodli se útočníci na míru.Boje znovu vzplanuly roku 1452 a pokračovali až do roku 1454. Jan zemřel patrně před rokem 1469 a panství spravovala vdova Anna rozená z Dubé a dcera Kateřina.Anna se nejpozději roku 1472 znovu provdala tentokráte za Mikuláše z Hermsdorfu. Blansko poté přešlo do jeho vlastnictví a Mikuláš přijal (neznámo kdy) na své panství svého bratra Kryštofa.Mikuláš zemřel někdy po roce 1489 a Blansko přešlo na jeho bratra Kryštofa. Ten zemřel krátce po roce 1495 a majetek přešel na jeho syna Kryštofa mladšího.Ten prodal Blansko roku 1503 Volfartu Planknárovi z Kynšperka.Volfart se roku 1505 účastnil zemské hotovosti při tažení proti Šlikům na Loket.Blansko prodal patrně roku 1517Janovi z Vartemberka (synovi Jiřího z Vartemberka na Velkém Březně).Jan prodal Blansko roku 1527 pánům z Bynu (Bünau). Blansko až do roku vlastnil Jindřich z Bynu, který zemřel již následujícího roku 1528 a majetek přešel na jeho syny Rudolfa a Gyntera.Blansko získal Rudolf, ale ten zemřel 1534 a tak Blansko přešlo na Gyntera, který zemřel před rokem 1543.Hrad poté přešel do rukou „nedospělých z Bynu“, kteří však nejsou známi. Konečně roku 1552 prodal hrad Jindřich mladší Jindřichovi staršímu z Bynu na Děčíně.Po jeho smrti roku 1570 přešel majetek na syna Rudolfa. Rudolf si nechal vystavět ve Velkém Březně nový zámek a na hradě již nesídlil. Jelikož neměl žádné potomky odkázal svůj majetek synům svého bratra Jindřichovi a Gynterovi. Rudolf zemřel roku 1622 a majetek tak přešel na Gyntera. Ten však nechtěl vyznávat výhradně římskokatolické náboženství a tak roku 1628 prodává Blansko Kryštofu Šimonovi z Thunu na Děčíně. Hrad byl využíván jen do začátku 17.stol a to jako vězení, nebo na něm bydleli správci a úředníci. Po připojení k děčínskému panství byl hrad opuštěn a rychle chátral..

Toho využil loupeživý rytíř Hendrych a usídlil se zde i se svou černou družinou. Loupežníci dlouhá léta sužovali široké okolí, až je štěstí opustilo. Jejich násilnosti tak přerostly snesitelnou míru, že proti nim nakonec vyrazilo císařské vojsko. Trvalo dlouho, než vojáci hrad dobyli a loupežníky přemohli. Hendrycha čekal soud a zasloužený trest. Měla mu být setnuta hlava. Lidé si nemohli nechat ujít tu podívanou. Přesto, že se poprava konala za třeskutého mrazu, jaký dlouho nikdo nepamatoval, sešlo se na popravčím vrchu množství zvědavců nepočítaně. Než přivedli odsouzence, přijel mistr popravčí, litoměřický kat s pomocníky, a přečetli rozsudek, byla všem už ukrutná zima. Za víření bubnů si kat nasadil svou červenou kápi, rozmáchl se těžkou sekerou a jednou přetnul odhalený krk zlého rytíře. Ale co to? Všichni přítomní úžasem oněměli. Místo toho, aby se lapkova hlava skutálela ze špalku do připraveného vědra, zůstala sedět na jeho krku. Tak urputně mrzlo, že nešťastníkova hlava k tělu opět přimrzla. To se ještě nikdy nestalo. Podle práva byl nyní Hendrych, loupeživý rytíř z Blanštejna, volný. Vstal a se kdosi nadál, se svými kumpány vyrazil do nedaleké krčmy, aby znovu řádně zapil. Hospodskému kázal donést to nejlepší víno. Než však sekerý mohl splnit jejich přání, v teple šenku loupežníkova rána na krku rozmrzla, hlava spadla pod stůl a jeho tělo se bezvládně zhroutilo na podlahu. Po téhle strašné scéně se lapkové rozprchli, a už se v kraji hradu Blanska nikdy neobjevili. Obyvatelstvo okolních vesnic i cizí kupci si mohli oddechnout..

Začal s drobnými neplechami, kradl hospodářům ovoce, lámal stromky a strašil děti. Později si udělal rak a vrhal malé i velké kameny až do Ústí. Celé dny se bavil tím, jak se lidé zlobí. Nastal suchý podzim, když obr braberské hory porodila, aby se koupal v řece, v místě, kde se řeka Bílina vlévá do Labe. To ale bylo přímo před ústeckými hradbami. Obr se bál k Ústí jen přiblížit, ale nemoc ho trápila stále víc a víc, a tak se jednoho dne do města přece jen vydal. Měšťané obrovi povolili každodenní koupel v řece, když se každý den před klekáním vrátí na Blansko a zanechá všech neplech. Chorý obr se zprvu opravdu uzdravil a začal se zlobit méně, protože lidé v městě byli vlídní. Jenže se mu nevěřilo, že se obr svých zvyků zbaví, a tak se lidé domluvili, že se ho zbaví. Jednou večer nechali obrovi vzkaz, aby přišel do města dříve, než zazní zvony. Obr se vypravil, ale když přišel k řece, lidé se schovali a čekali. Když obr vstoupil do vody, strhli ho proudy a utopil se. Tak skončilo jeho řádění. Od té doby se Blansku všichni obři vyhýbali velkým obloukem..