Blansko

Pak pokračovala podél hradební zdi na vysoké skále. Tato jihovýchodní strana hradu byla zpevněna mohutnou půlkruhovou baštou, vystupující z úrovně hradeb a umožňující ostřelování celé jihovýchodní fronty hradu a cesty až k vlastní hradní bráně, která byla vzdálena asi 45 m od zmíněné bašty. Brána se opírala o dvě skaliska a byla zabezpečena příkopem s padacím mostem a další baštou. Po několika metrech byla další brána, jíž se vcházelo do hradního nádvoří. Na jeho východní straně stávala obytná budova o třech větších místnostech, další stavení stávala na severní straně. Hradební zeď byla na západní straně zpevněna čtyřhrannou veží vystupující rovněž z úrovně hradební fronty. V tomto rozsahu byl hrad Blansko postaven někdy na sklonku 14 století, protože je poprvé výslovně uveden v r. 1401 v přídomku Václava z Vartemberka „na Blankenštejně“ při jednání o hradu Střekově. Této době vzniku odpovídá i zmíněný způsob ochrany hradeb vysunutými baštami a věžemi. Hned první období existence hradu je naplněno řadou závažných událostí. Václav z Vartemberka byl stoupencem krále Zikmunda a stál tedy v opozici proti králi Václavu IV. Proto se Václlavovi přívrženci v době bojů mezi oběma soupeřícími stranami na jaře 1402 zmocnili i hradu Blanska. Ale již v létě téhož roku, po dohodě krále s panstvem, se Václav z Vartemberka svého hradu zase ujal. Po jeho smrti (asi r. 1407) jména držitele hradu několik let neznáme; patřil zřejmě odpůrcům krále Václava, byla tu i míšeňská posádka, a proto dal král příkaz k jeho dobytí. Václav IV pak hrad zastavil Bohuši ze Zvěřince (1417). Po králově smrti (1419) se stal pánem Blanska v r. 1421 Albrecht Šenk z Landsberka, který však hrad postoupil míšeňským vévodům. Jejich posádka na Blansku znamenala další posílení míšeňského vlivu na české straně Krušných hor, kde vévodové již delší dobu získávali do zástavy různé hrady a města (např. Ústí nad Labem, Most) a vkládali do nich své posádky. Na Blansku zůstala míšeňská posádka jen do r. 1426, kdy po bitvě u Ústí (16. června) Zikmund z Vartemberka na Děčíně - do té doby horlivý stoupenec císaře Zikmunda - přešel na husitskou stranu a po porážce křižáků se hradu zmocnil. V držení Vartemberků zůstalo Blansko i po husitství. Když se Vartemberkové dostali do dlouholetých válek se saskými vévody a lužickými městy, pokračovaly boje na českém pomezí i po Lipanech. Po velikonocích r. 1441 byl hrad Blansko, patřící tehdy Janu z Vartemberka, obležen saským a lužickým vojskem, ale odolal mu. Obě válčící strany uzavřely mír, který však byl často přerušován novými vzájemnými útoky. Boje vzplanuly nanovo v r. 1452, vedly k vpádům a plenění v Sasku i na Ústecku a hrad Blansko byl tehdy střediskem všech akcí Jana z Vartemberka proti saským knížatům. Po Janově smrti (po r. 1458) spravovali panství jeho manželka a dcera, ale v posledních desetiletích 15. století se držitelé hradu několikrát vystřídali až do r. 1518, kdy se stal jeho majitelem Jan z Vartemberka Březenský a po něm v r. 1527 Jindřich z Buenau a jeho synové Rudolf a Guenter. S nimi vstoupil do dějin Blanska rod, který ho držel až do Bílé hory. Hrad sám byl na počátku 16. století ještě obýván, a pokud tam nesídlil majitel sám, žil zde hejtman panství, k němuž patřily v r. 1584 vsi Krásné Březno, Blansko, Neštěmice, Mojžíř, Veselí, Lysá, Ryjice, Mírkov, Neštědice, Mnichov, Povrly, Arnultovice, Lipová a Čermná. V průběhu druhé poloviny 16. století se však sídlem vrchnosti stával stále častěji nový zámek v Krásném Březně a hrad Blansko byl jen udržován. Svědčila o tom i renesanční úprava opevnění hradní brány v této době. Z r. 1608 se dochovala zpráva, že na hradě byli drženi vězňové, o jejichž stravování se musel starat šenkýř pod hradem. Ani třicetiletá válka neznamenala pro Blansko návrat k někdejší válečné slávě. Guenter z Buenau neztratil pobělohorskými konfiskacemi svůj majetek v Čechách, protireformačnímu tlaku se však nechtěl podvolit. Prodal proto panství Blansko v r. 1628 Kryštofovi Šimonovi z Thunu za 66 tisíc zl. Další dějiny hradu jsou pak již spjaty s panstvím Krásné Březno. Za nových majitelů nebylo Blansko již vůbec udržováno. Hrad se postupně rozpadal, takže do dnešní doby z něho zůstaly zbytky hradebních zdí, obou bašt a čtyřhranné věže s klenutou místností. Někdejší obytné a hospodářské budovy se již dávlo zřítily, kamene z nich byl před několika desetiletími použito k úpravě nádvoří a přístupu do něho..

dospěly děti děčínského pána Jana Gasta z Vartemberka. Když se roku 1392 dělili o majetek druhorozený syn Václav získal vsi Neštěmice a Povrly. Poté získal zřejmě koupí od bratrů z Lungvic jejich hrad Mojžíř. Protože neměl vlastní sídlo a skromný hrad Mojžíř nevyhovoval mocenským ambicím rozhodl se pro stavbu nového hradu v Mojžířském panství.Stavba rychle pokračovala a tak se už roku 1401 Václav z Vartemberka píše s přídomkem „Herr vff Blankenstein (tj. pán na Blansku). Václav byl přívržencem krále Zikmunda a tak byl hrad roku 1402 dobyt přívrženci krále Václava IV. v čele s Prokopem, markrabím moravským.Ale již v červnu téhož roku ho dobyl Zikmund a vrátil ho zpět Václavovi z Vartemberka.Roku 1405 uzavřel dohodu s míšeňským markrabětem Vilémem o vzájemné podpoře a slíbil, že Blansko pro něj bude vždy otevřeno. Ale už roku 1407 zemřel. Václav měl syna Jana,ale ten nebyl ještě plnoletý a tak majetek spravovala vdova Markéta s poručníky. Situace využil markrabě a vyslal na Blansko posádku v čele s Gotzem z Karrasu. Okolí Ústí nebylo pro krále Václava příznivě nakloněno a tak roku 1416 přikázal Mikulášovi z Lobkovic dobýt Blansko, což se mu povedlo a hrad se tak stal královským majetkem. Václav IV. zastavil hrad Bohuslavovi ze Zvěřince. Ten ho roku 1420 vyměnil s králem Zikmundem za řepínský statek poblíž Mělníka. Zikmund roku 1421 zapsal Blansko jako léno Albrechtu Schenkovi z Landsbergu.Ten ho roku 1424 zastavil (s povolením krále Zikmunda) saským knížatům, kteří na hrad umístili ihned posádku.Po památné bitvě „Na Běhání“ u Ústí 16.června 1426, kde byly Sasové v čele s knížetem Fridrichem poraženi, přešel Zikmund z Vartemberka a na Děčíně na stranu vítěze. Rozhodl se vytěžit z této situace co nejvíce a tak hned druhý den 17. června přitáhl s oddílem před hrad Blansko a požádal o vpuštění. Poté co byl vpuštěn zajal ihned velitele Konráda a zbytek posádky, pouze ti kteří se bránili nechal zabít. Blansko tak přešlo opět do vlastnictví Vartemberků. Krátce poté, byl však Zikmund zajat svým strýcem Janem z Ralska a byl vězněn na Ralsku, takže panství spravoval jeho bratr Jan Děčínský, který ustanovil purkrabím Hynka z Chotěšova. Zikmund byl ze zajetí propuštěn nejpozději začátkem roku 1427, jelikož 27.května dosadil faráře ke kostelu v Komoníně.Po těchto událostech hrad držel Jan z Vartemberka. Ovšem není přesně známo který z Janů to byl. Nejpravděpodobněji to byl syn Václava z Vartemberka, ale současně s ním se psal na hradě též Zikmundův strýc Jan.Další Jan byl Zikmundův bratr a poprvé se s ním setkáváme 20.května 1435,kdy podával faráře k mojžířskému kostelu. Ten byl velice sobecký a dbal jen svých zájmů a tak 20.dubna 1441 oblehli Sasové s lužickým Šestiměstím Blansko.Jelikož bylo obléhání neúspěšné dohodli se útočníci na míru.Boje znovu vzplanuly roku 1452 a pokračovali až do roku 1454. Jan zemřel patrně před rokem 1469 a panství spravovala vdova Anna rozená z Dubé a dcera Kateřina.Anna se nejpozději roku 1472 znovu provdala tentokráte za Mikuláše z Hermsdorfu. Blansko poté přešlo do jeho vlastnictví a Mikuláš přijal (neznámo kdy) na své panství svého bratra Kryštofa.Mikuláš zemřel někdy po roce 1489 a Blansko přešlo na jeho bratra Kryštofa. Ten zemřel krátce po roce 1495 a majetek přešel na jeho syna Kryštofa mladšího.Ten prodal Blansko roku 1503 Volfartu Planknárovi z Kynšperka.Volfart se roku 1505 účastnil zemské hotovosti při tažení proti Šlikům na Loket.Blansko prodal patrně roku 1517Janovi z Vartemberka (synovi Jiřího z Vartemberka na Velkém Březně).Jan prodal Blansko roku 1527 pánům z Bynu (Bünau). Blansko až do roku vlastnil Jindřich z Bynu, který zemřel již následujícího roku 1528 a majetek přešel na jeho syny Rudolfa a Gyntera.Blansko získal Rudolf, ale ten zemřel 1534 a tak Blansko přešlo na Gyntera, který zemřel před rokem 1543.Hrad poté přešel do rukou „nedospělých z Bynu“, kteří však nejsou známi. Konečně roku 1552 prodal hrad Jindřich mladší Jindřichovi staršímu z Bynu na Děčíně.Po jeho smrti roku 1570 přešel majetek na syna Rudolfa. Rudolf si nechal vystavět ve Velkém Březně nový zámek a na hradě již nesídlil. Jelikož neměl žádné potomky odkázal svůj majetek synům svého bratra Jindřichovi a Gynterovi. Rudolf zemřel roku 1622 a majetek tak přešel na Gyntera. Ten však nechtěl vyznávat výhradně římskokatolické náboženství a tak roku 1628 prodává Blansko Kryštofu Šimonovi z Thunu na Děčíně. Hrad byl využíván jen do začátku 17.stol a to jako vězení, nebo na něm bydleli správci a úředníci. Po připojení k děčínskému panství byl hrad opuštěn a rychle chátral..